Jazykoví puristé škodí mezilidské komunikaci

Kdo mě zná a/nebo má už něco přečteno z tohoto blogu, by si snad nedovolil mě vážně a upřímně obviňovat z obhajoby primitivizace jazyka, z popírání důležitosti přesného, jednoznačného a detaily rozlišujícícho vyjadřování apod. Orwellovo dílo 1984 mne oslovilo i proto, že umělé zjednodušování jazyka systémem (vládou, medii) za účelem zjednodušení myšlení lidí, kteří ten jazyk užívají, vidím jako reálné nebezpečí (navzdory tomu, že přijímám teorie, podle nichž je jazyk vždy takový, jaké jsou komunikační potřeby dané společnosti). Taky se občas nasírám, když někdo prohlašuje, že by se nic nezměnilo, kdyby se v češtině přestala používat diakritika nebo se přestalo rozlišovat i/y. Nicméně, vzhledem k tomu, že komunikační funkci jazyka považuji za prvořadou ve srovnání s jeho kulturně-estetickou či manifestační funkcí (to, že píšu diskuse místo diskuze, abych dal najevo, že se považuji za intelektuála, není zdaleka tak zásadní, jako to, co chci tím, co píšu, říct), nepřestane mne nikdy znechucovat a vytáčet a zvedat ze židle, když např. někdo, ať už v jakémkoliv kontextu, na psanou otázku „myslíte, že mi udělí vyjímku“, odpoví „vyjímku asi ne, ale výjimku snad ano“. Toto lpění na irelevantních detailech formy je jednak důkazem toho, že jeho původce nemá co říct k věci, ale přesto potřebuje projevit svoji existenci, v širším aspektu pak projevem toho, že dotyčný považuje málo významné věci za důležitější, než hodně významné věci. V praxi mívají takoví lidé často nevalné stylistické dovednosti.

Na Britských listech se nedávno strhla smršť nepříliš čtivě psaných příspěvků několika militantních důchodců, kteří se nemohli vyrovnat s tím, že se jazyk vyvíjí a tedy je v dnešní době naprosto korektní použít slovní spojení „budu se soustředit“ (pro nezasvěcené: ve spisovné češtině je „soustředím se“ budoucí čas – přítomný čas je „soustřeďuji se“ – pročež tvar „budu se soustředit“ je ve spisovné češtině nadbytečný). Na rozdíl od jejich názoru nepovažuji použití takového slovního spojení za projev buranství. Z vlastní zkušenosti vím, že je používají lidé, kteří by svými stylistickými a vyjadřovacími schopnostmi strčili autory oněch příspěvků do kapsy. Radši bych četl knihy autorů, kteří umí psát, ač neovládají nazpaměť všechna pravopisná pravidla, než autorů, kteří je ovládají, ale psát neumí. Dříve, řekněme sto let zpět, byl jazyk rozdělen zejména sociálně, z jedincovy mluvy bylo možné usuzovat na sociální prostředí, ve kterém se pohybuje, spíše než na věk. Dnes je jazyk více rozdělen generačně, z něčího vyjadřování lze snáze posoudit jeho či její věk, spíše než sociální postavení. Proto bych doporučil stárnoucím puristům zkusit v sobě najít trochu tolerance a uznat slovní spojení „budu se soustředit“ jako projev mládí autora. My mladí jsme naoplátku ochotni tolerovat používání jejich výraziva typu „grázl“ či „zlodějina“, které o vysokém věku autora vypovídá asi víc, než by sám chtěl, jako projevy zralosti, nikoliv buranství.

Čeština nezanikne, jestliže schopní autoři nebudou křečovitě dodržovat všechna její pravopisná pravidla. Čeština však může silně zdegenerovat, pokud se nebude používat k ničemu jinému, než k diskusi nad tím, co je správně česky. Mimochodem, plížívá gerontokratizace Britských listů je zajímavým fenoménem. Styl článků (i jejich obsah, často spojující levici s konzervativismem) na mě působí dojmem, že jich je čím dál tím víc psaných důchodci. Jistě by to stálo za podrobnější analýzu. Nechci ale rozpoutávat generační konflikt. Jen pro usmání: kontrola českého pravopisu v linuxu mi uznala jako existující slovo „gerontokratizace“, ne však slovo „primitivizace“. Zajímavé.