Anarchism Blog

Snůška planých protestů proti nesmyslnosti světa

Archive for Duben 2007

demokracie v ČR :))

leave a comment »

Těm, jimž snad dosud připadá, že je jakž takž všechno v pořádku, doporučuju trochu zábavného čtení. Dohromady jako by to vytvářelo podobiznu nějakého odehrávajícího se vývoje. Vím, že všechno to je z jednoho zdroje; nekamenujte mne za zaujatost, je na vás, co si budete číst krom mnou odkazovaného.

Prohlášení k hrozící změně zákona o pobytu cizinců a zákona o azylu

Držhubismus aneb Zakáže senátor Kubera (ODS) petice a demokracii?

Končí veřejnoprávní rozhlas v České republice?

Novinářský mor v České republice

Julínkova „reforma“ zdravotnictví: Anebo: ten samet nám tak trochu zhrubl

Zhodnocení a okomentování souvislostí nechávám na čtenáři. Přeju příjemnou zábavu.:)

Reklamy

Written by bhy

Duben 26, 2007 at 10:16 am

Zasláno do Společnost

Daně a dávky

leave a comment »

Jak byste vysvětlili účel a funkci peněz členovi hypotetické, utopické společnosti, která jich navzdory své očividné úspěšnosti nijak neužívá a přitom funguje ke spokojenosti jedinců ji tvořících? Může si takovou společnost dokázat představit člověk se zkušeností pouze s touto společností, aniž by se jednalo o salonní intelektuálství? Tak jako tak, většina lidí chce mít co nejvíce peněz a řada z nich, místo aby si to otevřeně přiznali, tuto tužbu zdůvodňuje více či méně vykonstruovanými teoretickými východisky. Kupříkladu říkají, jak nespravedlivé je, že musí státu odezvdávat ze své mzdy větší poměrnou část, než někdo, kdo vydělává méně a neopomenou dodat, že změna tohoto systému v jejich prospěch by vlastně pomohla i těm chudším, z nichž všichni (hlavně důchodci, postižení atd.) se samozřejmě také mohou jednou stát bohatšími a rozhodně k tomu budou mít větší motivaci, když nebudou mít co žrát.

Nějak se pořád nemohu smířit s tím, jak je neoliberálními extremisty více méně celé populaci neustále vkládáno do úst přání úplně zrušit všechny daně. Tuto domněnku si dokládají opakovaným dotazováním se na tuto problematiku mezi svými souvěrci, kteří též považují za samozřejmé, že by každý chtěl zrušit všechny daně. Ovšem se skutečnými názory většiny lidí je to zřejmě trochu jinak, neboť průzkumy prováděné byť třeba v tak názorově profilovaných oblastech, jako je Praha, ukazují, že přes devadesát procent občanů, když jsou dotázáni, zda by se v případném referendu vyslovili pro úplné zrušení všech daní, odpovídá záporně, nejčastěji s argumenty typu „to by přece nešlo, nefungovalo“, „z čeho by se pak finacovalo x nebo y“ apod. Mimochodem to částečně vyvrací základní argument odpůrců přímé demokracie, podle nichž jsou lidé neschopni přímo a zodpovědně rozhodovat o takto zásadních otázkách.

Míra rozvinutosti a vyspělosti společnosti se pozná podle toho, jak je tato schopna postarat se o své slabé a nemohoucí členy a zajistit jim důstojný život, a naopak míra jejího úpadku a rozvratu se pozná podle vysoké koncentrace cynických křiklounů, volajících po nahrazení systému sociální solidarity systémem ničím neomezeného práva silnějšího a myslících to vážně. Jak může někomu, kdo žije v blahobytu a jeho životní úroveň není nijak ohrožena a je-li slušně vychován a duševně vyrovnán, vadit, že pro něho zanedbatelná část jeho příjmu bude využita na pomoc někomu jinému, kdo je na tom daleko hůř? Opravdu drtivá většina z nich věří tomu, že většina chudých si za svoji situaci může sama svojí leností a že většina sociálních dávek je zneužívána těmi, kteří pracovat něchtějí? Jsem hluboce přesvědčen, že od doby zavedení sociálních dávek bylo mnohem větší množství lidí, kterým tyto pomohly, než těch, kterými tyto byly zneužity, a že podobné statistiky nejsou záměrně zveřejňovány. Ale i kdyby byly sociální dávky častěji zneužívány, než spravedlivě užívány, není to přece vina těch, co pracovat chtějí a nemohou, bez ohledu na to, zda jsou v menšině a není to proto argument pro zrušení sociálních dávek, nýbrž pro zefektivnění systému jejich vyměřování a vyplácení. Krom toho, i kdyby polovina všech nezaměstnaných v této zemi byla chronická nefachčenka, tak pořád je množství peněz, o které plátce daní oberou, jen směšným zlomkem z toho, kolik se z veřejných financí vydává na nejrůznější nepotřebné pičoviny všeho druhu, jako jsou sportovní stadiony, armáda, odřezávání nesymterických větví veřejné zeleně benzín spalujícími pilami, osobní letadla členů vlády, neveřejná golfová hřiště a tenisové kurty apod.

Určitě se najde někdo, kdo si pomyslí, že jako anarchista, usilující o osvobození člověka mimo jiné prostřednictvím zrušení jak kapitalismu, tak státu, bych měl souhlasit s jakýmkoliv omezováním moci kterékoliv z obou mašinérií. Jak už jsem v jiné souvislosti napsal dříve, není to bohužel vůbec takto jednoduché, neboť společnost, z níž bude odstraněna moc veřejností za určitých podmínek aspoň do jisté míry kontrolovatelného státu, a bude nahrazena čistě mocí neregulovaného kapitalismu, tedy mocí zájmů hrstky nejbohatších a nejcyničtějších, zastávajících čistě princip práva silnějšího, bude společnost fašistická, tedy pravý opak anarchistické. A kdo by mě snad chtěl obvinit z naivity či patosu, nechť se zkusí zamyslet nad tím, zda příliš mnoho z těch věcí, které těmito výrazy nazývá, nejsou ve skutečnosti projevy obyčejné slušnosti a lidskosti.

Written by bhy

Duben 15, 2007 at 11:20 am

Zasláno do Společnost