Anarchism Blog

Snůška planých protestů proti nesmyslnosti světa

Archive for Únor 2008

Ženy v dolech

10 komentářů

Česká republika nedávno vypověděla mezinárodní dohodu o zákazu ženské práce v dolech. Šlo o návrh vládní koalice, zdůvodněný (pro někoho paradoxně) nutností rovných příležitostí a odstranění diskriminace. Návrh podpořili i opoziční sociální demokraté (navzdory tomu, že levice kdysi tuto mezinárodní dohodu vymohla) a Štěpán Kotrba na Britských listech označil toto počínání za nesocialistické. Zdůvodnil to tím, že zatímco v ČR už sociální situace zřejmě nebývá tak neúnosná, aby nutila ženy, např. svobodné matky, k pro ně fyzicky neúnosné práci v dolech, může toto české rozhodnutí vytvořit precedens pro státy jako je Ukrajina nebo i Čína, kde sociální a ekonomická úroveň je taková, že ženy mohou být v situaci, kdy práce v dole (jichž je na Ukrajině i v Číně hafo a jsou mnohem méně bezpečné, než u nás) bude pro ně jediným možným zdrojem příjmu. Ostatně i u nás by mohlo v extrémním případě dojít k tomu, že by taková práce byla ženě nabídnuta pracovním úřadem jako jediná alternativa (a tyto případy by se musely řešit individuálními lékařskými potvrzeními o nezpůsobilosti k takové práci). Na Britských listech k tomu bylo poznamenáno, že v Německu došlo k případu, kdy pracovní úřad ženě nabídl jako jedinou alternativu práci v erotickém salonu, ať už si pod tím představíme cokoliv. Dotyčná žena tuto práci odmítla a „ze dne na den“ se ocitla „na ulici“. Nemám slov, nedokážu to okomentovat, jen se mi zatínají pěsti a doufám, že to není pravda. Co si o tom všem myslíte? Jen pro zajímavost dodávám, že práce v dole by fyzicky nebyl schopen ani žádný z mužů, které osobně znám.

Reklamy

Written by bhy

Únor 26, 2008 at 9:43 pm

Zasláno do Společnost

Jazykoví puristé škodí mezilidské komunikaci

6 komentářů

Kdo mě zná a/nebo má už něco přečteno z tohoto blogu, by si snad nedovolil mě vážně a upřímně obviňovat z obhajoby primitivizace jazyka, z popírání důležitosti přesného, jednoznačného a detaily rozlišujícícho vyjadřování apod. Orwellovo dílo 1984 mne oslovilo i proto, že umělé zjednodušování jazyka systémem (vládou, medii) za účelem zjednodušení myšlení lidí, kteří ten jazyk užívají, vidím jako reálné nebezpečí (navzdory tomu, že přijímám teorie, podle nichž je jazyk vždy takový, jaké jsou komunikační potřeby dané společnosti). Taky se občas nasírám, když někdo prohlašuje, že by se nic nezměnilo, kdyby se v češtině přestala používat diakritika nebo se přestalo rozlišovat i/y. Nicméně, vzhledem k tomu, že komunikační funkci jazyka považuji za prvořadou ve srovnání s jeho kulturně-estetickou či manifestační funkcí (to, že píšu diskuse místo diskuze, abych dal najevo, že se považuji za intelektuála, není zdaleka tak zásadní, jako to, co chci tím, co píšu, říct), nepřestane mne nikdy znechucovat a vytáčet a zvedat ze židle, když např. někdo, ať už v jakémkoliv kontextu, na psanou otázku „myslíte, že mi udělí vyjímku“, odpoví „vyjímku asi ne, ale výjimku snad ano“. Toto lpění na irelevantních detailech formy je jednak důkazem toho, že jeho původce nemá co říct k věci, ale přesto potřebuje projevit svoji existenci, v širším aspektu pak projevem toho, že dotyčný považuje málo významné věci za důležitější, než hodně významné věci. V praxi mívají takoví lidé často nevalné stylistické dovednosti.

Na Britských listech se nedávno strhla smršť nepříliš čtivě psaných příspěvků několika militantních důchodců, kteří se nemohli vyrovnat s tím, že se jazyk vyvíjí a tedy je v dnešní době naprosto korektní použít slovní spojení „budu se soustředit“ (pro nezasvěcené: ve spisovné češtině je „soustředím se“ budoucí čas – přítomný čas je „soustřeďuji se“ – pročež tvar „budu se soustředit“ je ve spisovné češtině nadbytečný). Na rozdíl od jejich názoru nepovažuji použití takového slovního spojení za projev buranství. Z vlastní zkušenosti vím, že je používají lidé, kteří by svými stylistickými a vyjadřovacími schopnostmi strčili autory oněch příspěvků do kapsy. Radši bych četl knihy autorů, kteří umí psát, ač neovládají nazpaměť všechna pravopisná pravidla, než autorů, kteří je ovládají, ale psát neumí. Dříve, řekněme sto let zpět, byl jazyk rozdělen zejména sociálně, z jedincovy mluvy bylo možné usuzovat na sociální prostředí, ve kterém se pohybuje, spíše než na věk. Dnes je jazyk více rozdělen generačně, z něčího vyjadřování lze snáze posoudit jeho či její věk, spíše než sociální postavení. Proto bych doporučil stárnoucím puristům zkusit v sobě najít trochu tolerance a uznat slovní spojení „budu se soustředit“ jako projev mládí autora. My mladí jsme naoplátku ochotni tolerovat používání jejich výraziva typu „grázl“ či „zlodějina“, které o vysokém věku autora vypovídá asi víc, než by sám chtěl, jako projevy zralosti, nikoliv buranství.

Čeština nezanikne, jestliže schopní autoři nebudou křečovitě dodržovat všechna její pravopisná pravidla. Čeština však může silně zdegenerovat, pokud se nebude používat k ničemu jinému, než k diskusi nad tím, co je správně česky. Mimochodem, plížívá gerontokratizace Britských listů je zajímavým fenoménem. Styl článků (i jejich obsah, často spojující levici s konzervativismem) na mě působí dojmem, že jich je čím dál tím víc psaných důchodci. Jistě by to stálo za podrobnější analýzu. Nechci ale rozpoutávat generační konflikt. Jen pro usmání: kontrola českého pravopisu v linuxu mi uznala jako existující slovo „gerontokratizace“, ne však slovo „primitivizace“. Zajímavé.

Written by bhy

Únor 26, 2008 at 9:38 pm

Zasláno do Jazyk

Kosovo: právo národa na sebeurčení versus mír a dobro

2 komentáře

Koncept národa je do značné míry uměle vykonstruovaný a práva by měli mít zejména jednotliví lidé (všichni stejná). Na Balkáně došlo v uplynulých dvou desetiletích k nepředstavitelným tragediím a je prvořadou povinností mezinárodního společenství důsledně zabránit jejich opakování. Žádná z tamních znepřátelených skupin, zaštiťujících se pojmem národa, není ani čistě v pozici agresora, ani čistě v pozici oběti; všechny tyto skupiny byly v tomto období obojím, všechny se dopouštěly zvěrstev jakož i byla zvěrstva páchána na nich. Tato situace ukazuje, jak absurdní je myšlenka kolektivní viny. Vzhledem tomu, co s lidmi na Balkáně koncept národa dělá, bylo by nejhumánnějším řešením tento koncept na Balkáně úplně zrušit. Odebrat mezinárodně garantované právo na sebeurčení nejen albáncům (kosovským i nekosovským), ale i srbům, černohorcům, makedoncům, zkrátka všem národům, v nichž jejich národnost vyvolává jen nenávist k příslušníkům jiných národností. Umožnit jim, pokud nějakou národnost (s mezinárodně uznanými politickými důsledky) mít chtějí, mít oficiálně (zahraničně-politicky) jednu – balkánskou.

Pochopitelně, že každý má právo hlásit se k čemu chce (takže po vymazání pojmů makedonský, srbský atd. z historie nevolám), ale nesmí z toho vyvozovat požadavky na ty, kteří se hlásí k něčemu jinému (což je na Balkáně bohužel celkem pravidlem). Někteří odpůrci kosovské nezávislosti (zejména mezi českými důchodci) bohužel vidí stejně černobíle, jako její zastánci a glorifikují a idealizují si Srbsko. Odvolávají se na zkušenost z druhé světové války, kdy srbové po mnichovské dohodě dávali dohromady jednotky na pomoc Československu. Bohužel, po sedmdesáti letech jsou tito srbové většinou mrtví – stejně jako je (měla by být) v moderní, civilizované společnosti mrtvá myšlenka národně-osvobozeneckého boje – a jejich dnešní vnukové dokážou nenávidět albánce stejně (a se stejně nelidskými důsledky), jako nacisti nenáviděli slovany. Tak jako tak, všechny státy na tom území musí současně a co nejdříve vstoupit do EU a do schengenského prostoru (současně s tím je třeba prohloubit federalizaci a demokratizaci EU), aby se hranice mezi nimi staly irelevantními. Jestliže má mít aplikace práva národa na sebeurčení za důsledek další krveprolití, je třeba toto právo neaplikovat.

Pochopitelně to nemyslím globálně, protože existují zcela odlišné situace: např. karibský ostrov Antigua (a jistě mnoho dalších) získal vyhlášením nezávislosti na Velké Británii mnoho jak co se týče občanských práv a svobod, tak co se týče sociální spravedlnosti. Mimochodem, názvy národností píšu s malým písmenem po vzoru např. francouzů, španělů a italů, kteří zřejmě nemají tolik nacionalistických komplexů. Omlouvám se, že je tento příspěvek tak chaoticky strukturován; po pročítání archivu článků na Britských listech o vývoji balkánské krize, popisujících řadu všemi stranami tam spáchaných násilností, nedokážu na toto téma psát bez návalů emocí.

Written by bhy

Únor 26, 2008 at 9:30 pm

Zasláno do Politika

Prezidenstká volba: selhání levice

10 komentářů

Trochu mě překvapilo (i když asi už bych se na to měl vykašlat a předsevzít si, že se nenechám překvapit ničím), kolik levicově orientovaných občanů bez větších protestů přistoupilo na výběr menšího zla v prezidentské volbě. Oba kandidáti byli pravicoví a řada příznivců pravice vnímala jejich souboj jako rozhodování mezi konzervativní pravicí a liberální pravicí (jakkoliv se toto slovní spojení může někdy zdát jako vnitřně rozporné), aniž by ten druhý dal najevo, v čem se liší od toho prvního. Větší část levice na tuto úroveň přistoupila a její sympatizanti se nechali strhnout k posuzování kandidátů podle více či méně irelevantních kriterií, nesouvisejících s jejich orientací v politickém spektru. Na jednu stranu je třeba uznat, že něco na tom je: volnomyšlenkářsky smýšlející jedinec jistě bude za menší zlo považovat toho z pravicových kandidátů, který nebude vystupovat proti registrovanému partnerství gayů, legalizaci euthanasie, legalizaci měkkých drog atd. My ovšem nevíme, jak by se Švejnar k těmto otázkám stavěl, víme jen, že Klaus se k nim staví negativně a takto se vůči liberálnějšímu Švejnarovi vymezil, ale zda by Švejnar v těchto otázkách byl s Klausem v rozporu, to vlastně není nikomu jasné.

Zásadním selháním levice ale je, jakkoliv to bude znít jako klišé, že nenavrhla žádného levicového kandidáta. (Osobně bych ocenil např. Petra Uhla, protože Rychetský a Motejl jsou právníci a Zeman je pragmatik a trochu buran.) Sociální demokraté se chopili pravicového kandidáta, navrženého pravicovými zelenými a komunisté, kteří se tváří jako že jsou od sociálních demokratů nalevo, pro jistotu navrhli ve druhé volbě vlastní pravicovou kandidátku (takže parlament, jehož rozložení politického spektra půl napůl mezi pravici a levici, zhruba odpovídající názorovému rozložení české společnosti, rozhodoval mezi třemi pravicovými a žádným levicovým kandidátem), aby tím mohli nepřímo podpořit Klause, který je navzdory zásadním sociálně-ekonomickým rozporům pro valnou část jejich členské základny (vzhledem k duchnovsky zapšklým prvkům v jeho názorech) přijatelnější, než nějaký cizák a emigrant.

Nemůžu si pomoct, ale pro mě z toho vyplývá, že se obě české parlamentní levicové strany tímto selháním ještě víc zdiskreditovaly (sociální demokracie možná víc, protože má už třetího přeběhlíka – pokud to bude pokračovat tímto tempem, bude do voleb 2010 v poslaneckém klubu sociální demokracie přeběhlíků nejméně šest), a že pro voliče s autenticky levicovým přesvědčením jaksi začínají být nepřijatelné obě. Proto jsem se v této souvislosti chtěl zeptat, co si myslíte o neparlamentní (avšak na regionální úrovni místy docela dobře si vedoucí) straně demokratického socialsmu, která by měla být nalevo od sociálních demokratů, ale narozdíl od komunistů se důsledně distancuje od minulého totalitního režimu. Má nějaký smysl volit do parlamentu stranu, která se tam pravděpodobně nedostane? Je reálné k její podpoře přesvědčit dostatečně velkou část dosavadních zklamaných voličů dvou parlamentních levicových stran? Nebo je lepší se zaťatými zuby hodit do urny lístek pro sociální demokracii, jakožto navzdory všem dosavadním selháním jasně menší zlo v porovnání s nynější pravicovou vládní koalicí?

Written by bhy

Únor 26, 2008 at 9:27 pm

Zasláno do Politika