Anarchism Blog

Snůška planých protestů proti nesmyslnosti světa

Jazykoví puristé škodí mezilidské komunikaci

6 komentářů

Kdo mě zná a/nebo má už něco přečteno z tohoto blogu, by si snad nedovolil mě vážně a upřímně obviňovat z obhajoby primitivizace jazyka, z popírání důležitosti přesného, jednoznačného a detaily rozlišujícícho vyjadřování apod. Orwellovo dílo 1984 mne oslovilo i proto, že umělé zjednodušování jazyka systémem (vládou, medii) za účelem zjednodušení myšlení lidí, kteří ten jazyk užívají, vidím jako reálné nebezpečí (navzdory tomu, že přijímám teorie, podle nichž je jazyk vždy takový, jaké jsou komunikační potřeby dané společnosti). Taky se občas nasírám, když někdo prohlašuje, že by se nic nezměnilo, kdyby se v češtině přestala používat diakritika nebo se přestalo rozlišovat i/y. Nicméně, vzhledem k tomu, že komunikační funkci jazyka považuji za prvořadou ve srovnání s jeho kulturně-estetickou či manifestační funkcí (to, že píšu diskuse místo diskuze, abych dal najevo, že se považuji za intelektuála, není zdaleka tak zásadní, jako to, co chci tím, co píšu, říct), nepřestane mne nikdy znechucovat a vytáčet a zvedat ze židle, když např. někdo, ať už v jakémkoliv kontextu, na psanou otázku „myslíte, že mi udělí vyjímku“, odpoví „vyjímku asi ne, ale výjimku snad ano“. Toto lpění na irelevantních detailech formy je jednak důkazem toho, že jeho původce nemá co říct k věci, ale přesto potřebuje projevit svoji existenci, v širším aspektu pak projevem toho, že dotyčný považuje málo významné věci za důležitější, než hodně významné věci. V praxi mívají takoví lidé často nevalné stylistické dovednosti.

Na Britských listech se nedávno strhla smršť nepříliš čtivě psaných příspěvků několika militantních důchodců, kteří se nemohli vyrovnat s tím, že se jazyk vyvíjí a tedy je v dnešní době naprosto korektní použít slovní spojení „budu se soustředit“ (pro nezasvěcené: ve spisovné češtině je „soustředím se“ budoucí čas – přítomný čas je „soustřeďuji se“ – pročež tvar „budu se soustředit“ je ve spisovné češtině nadbytečný). Na rozdíl od jejich názoru nepovažuji použití takového slovního spojení za projev buranství. Z vlastní zkušenosti vím, že je používají lidé, kteří by svými stylistickými a vyjadřovacími schopnostmi strčili autory oněch příspěvků do kapsy. Radši bych četl knihy autorů, kteří umí psát, ač neovládají nazpaměť všechna pravopisná pravidla, než autorů, kteří je ovládají, ale psát neumí. Dříve, řekněme sto let zpět, byl jazyk rozdělen zejména sociálně, z jedincovy mluvy bylo možné usuzovat na sociální prostředí, ve kterém se pohybuje, spíše než na věk. Dnes je jazyk více rozdělen generačně, z něčího vyjadřování lze snáze posoudit jeho či její věk, spíše než sociální postavení. Proto bych doporučil stárnoucím puristům zkusit v sobě najít trochu tolerance a uznat slovní spojení „budu se soustředit“ jako projev mládí autora. My mladí jsme naoplátku ochotni tolerovat používání jejich výraziva typu „grázl“ či „zlodějina“, které o vysokém věku autora vypovídá asi víc, než by sám chtěl, jako projevy zralosti, nikoliv buranství.

Čeština nezanikne, jestliže schopní autoři nebudou křečovitě dodržovat všechna její pravopisná pravidla. Čeština však může silně zdegenerovat, pokud se nebude používat k ničemu jinému, než k diskusi nad tím, co je správně česky. Mimochodem, plížívá gerontokratizace Britských listů je zajímavým fenoménem. Styl článků (i jejich obsah, často spojující levici s konzervativismem) na mě působí dojmem, že jich je čím dál tím víc psaných důchodci. Jistě by to stálo za podrobnější analýzu. Nechci ale rozpoutávat generační konflikt. Jen pro usmání: kontrola českého pravopisu v linuxu mi uznala jako existující slovo „gerontokratizace“, ne však slovo „primitivizace“. Zajímavé.

Advertisements

Written by bhy

Únor 26, 2008 na 9:38 pm

Zasláno do Jazyk

6 komentářů

Subscribe to comments with RSS.

  1. pekne. nedavno som sa pohadal s jazykovym puristom, ktory sice lpel na presnom pouzivani ciarok a velkych pismen na zaciatku vety, ale jeho stylistike chybala aspon priemerna kultivovanost a jeho basne pouzivali slovnu zasobu z patdesiatych rokov 19. storocia

    mimochodom o deformacii jazyka v publicistike a politike napisal Orwell aj pekne eseje

    CC

    Únor 29, 2008 at 12:18 am

  2. K první části. Jazyk a písmo jsou jedny z nejdůležitějších prvků tzv. banálního nacionalismu – prvků, se kterými se denodenně setkáváme, a které utvrzují naše národní uvědomnění, naši příslušnost k národnosti, státu. Proto v orwellově antiutopistickém světě upravují jazyk, hledají nové slovní tvary a spojení, aby co nejvíce upravovali každodenní myšlení lidí – zda se tak dějě v současném světě nevím, byla by to ale katastrofa. Myslím, že nové „mladé“ slovní tvary a spojení jsou přirozeným vývojem jazyka, ne jeho umělým tvarováním či pokroucením.
    K druhé části. Spisovatelé mají tu krásnou výhodu, že můžou psát s grmatikou jakou chtějí. Slovosled, stylistika a obsah samozřejmě rozhoduje o úrovni autora, avšak každé vydavatelství vlastní ty roztomilé ženy za psacím strojem, jejichž úkolem je knihu přepsat bez gramatických chyb. (O Marquézovi se psalo, že po něm žádný korektor/ka nechtěl/a opravovat jeho knihy, protože gramaticky psal jako prvňák). Proto se tedy samozřejmě připojuji k tezi, že gramatická nedokonalost či používání výrazů, které nejsou kodifikovány, nevypovídá o úrovni spisovatelově :)

    Digi

    Únor 29, 2008 at 9:00 am

  3. Nepovažoval bych jazyk jen za prostředek národního uvědomění, příslušnosti k národnosti a státu. Všechny jeho funkce (komunikační, symbolická, estetická..) existovaly už před vznikem národů a budou existovat i po jejich zániku (tedy pokud se národní státy navzájem nevyhladí dřív, než budou historicky překonány). K tomu, co popisoval Orwell, podle mě dochází (ne v takové míře, jak popisoval). Třeba je tu cíleně mediálně zavedený pojem „duševní vlastnictví“, spojující právně a historicky nepříliš související copyright, patenty a ochranné známky (aby zabránil jejich rozlišování), jehož užívání má v lidech vzbudit dojem, že stáhnout si film z netu je totéž, jako něco fyzicky ukrást (společně se zveřejňování odhadů, o kolik peněz vydavatelé „přišli“ nelegálním šířením jejich „duševního vlastnictví“ – ve skutečnosti nepřišli o nic, nikdo jim nevzal nic, co by předtím měli). Nebo Havlovo „humanitární bombardování“ – chápeme „bombardování“ jako něco zlého, při čem umírají lidé, ale když je „humanitární“, tak je to dobro, je to ve jménu lidství (ve skutečnosti je to pořád bombardování, při němž umírají lidé, ale adjektivum „humanitární“ nám podsouvá zcela jiné chápání).

    Spisovatelé mohou psát, jak chtějí, ale v ČR (i na Slovensku a taky v bývalé Jugoslávii) je podle mě prostě absurdně silná tradice rejpání do pravopisných chyb a toto rejpání zamořuje veřejný diskurs, oslabuje diskusi na zásadnější témata. V anglofonních diskusích na netu mohou účastníka příliš frekventované poznámky k něčímu pravopisu zcela diskreditovat a ostrakizovat (toho, kdo rejpal, ne toho, kdo psal s chybami), ne tak u nás, kde u určité části veřejnosti stále panuje jakási iracionální fobie z možného zániku národní identity, který nastane, když dovolíme jazyku se přirozeně vyvíjet. Jazyk může být nositelem národní identity, národní kultury, ale jazykový purismus není nositelem žádné kultury, spíš projevem její nedozrálosti nebo rovnou úpadku.

    bhy

    Únor 29, 2008 at 1:31 pm

  4. Nevim jestli zrovna „duševní vlastnictví“ je pojem zavedenej médiema,

    pavel

    Březen 4, 2008 at 2:19 pm

  5. Pojem „duševního vlastnictví“ možná media přímo nezavedla; nevím, jestli s tím přišli ti, komu to vyhovuje („duševní vlastníci“* :) ) a media to začala jen hlasitě podporovat. Ale každopádně, „duševní vlastnictví“ manipuluje dvojnásob – jednak nutí lidi uvažovat o autorském právu, ochranných známkách a patentech (historicky, právně i kulturně-společensky naprosto odlišných věcech) jako o jedné (a tím např. falešně sugeruje, že ti, co chtějí zrušit patenty na software chtějí zrušit i autorská práva na software) a jednak nutí lidi považovat nelegální kopírování dat (kdy vznik kopie nijak materiálně nenaruší originál) za stejné zlo, jako krádež fyzického objektu (kdy tento bude po krádeži v rukou zloděje a už ne v rukou okradeného).

    * „duševní vlastníci“ v určité radikální interpretaci opravdu vlastní část naší duše. když si zapamatuješ nějakou melodii, přijmeš ji za součást svého estetického výrazu, který je součástí tvé duše, a pak si tu melodii veřejně prozpěvuješ, což je kulturně zcela běžné a je lidské to dělat, tak tě v extrému můžou žalovat za nelegální šíření – kontrolují tvé duševní projevy.

    bhy

    Březen 5, 2008 at 3:05 pm

  6. Tak s tou hvězdičkou souhlasím, ta interpretace mi nepřide snad ani tak radikální, to by potom dost sociologů byli naprostí extremisti (kéž by)

    Mrzí mě, že se většina vizionářů netu v devadesátejch, tak zoufale mýlila, že termín duševní vlastnictví dominuje a blokuje rozvoj svobodnýho šíření myšlenek, kultury a všeho ostatního. Zvlášť mě to sere třeba od Svěráka-heráka, od L. Bílé se to čekat dalo.

    Pavel

    Březen 5, 2008 at 3:50 pm


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: