Jak dál po volebním triumfu pravice?
Ve sněmovních volbách dala většina voličů hlas pravici – a to pravici, která otevřeně hlásá, že břemeno současné krize přenese na pracující a na nejchudší vrstvy obyvatelstva; pravici, která nabízí ohromné škrty ve veřejném rozpočtu a sociálních výdajích; pravici, která chce podkopat práva pracujících; pravici, která chce podkopat solidární systém školství a zdravotnictví.
Parlamentní levice v podobě KSČM a ČSSD, kterou mnoho lidí považovalo za určitou hráz proti nejhorším výstřelkům kapitalismu, nedokázala v kampani odpovědět ani na ta nejohranější pravicová a neoliberální klišé a zcela zklamala.
Proto svoláváme všechny antikapitalisty k diskusi o tom, co dělat. Je jasné, že s dosavadními recepty si nevystačíme. Jak poskytnout pracujícím a levicově smýšlejícím lidem alternativu?
Pořádá Nová antikapitalistická levice, www.antikapitalista.cz
šiřte dál!
Sobota, 12. června 2010, od 18 hodin
Vinárna „U Babičky“ (naproti Flédě)
Dřevařská 22, Brno
Anarchism Blog 
Zdravím.
Je fakt, že reformy pravice jsou cíleny hlavně na „spodních 10 milionů“. Na to má vláda poměrně vhodné nástroje – omezení sociálního státu, zvýšení daní atp.
Levice tvrdí, že dokáže uspořit bez toho, aby si tech spodních 10M muselo utahovat opasky – jak toho chce ale dosáhnout? Nějaké speciální milionářské daně nebo rovnou zabavení majetku? Zdá se mi totiž, že tohle by nestačilo …
(opomiňme korupci a podobné věci, spíš mě zajímá od které skupiny obyvatel [třídy] a JAK ty peníze potečou)
asahflkd
11 června, 2010 at 11:31 am
Přijďte si o tom pokecat na mítink:) rádi Vás tam uvidíme.
Platforma NAL je v současnosti takováto:
(neříkám, že tam se vším souhlasím, mnohé formulace tam je jistě třeba rozvinout, vylepšit, změnit..)
1. PŘÍČINOU JE KAPITALISMUS
Je třeba se podívat pravdě do očí – hospodářská krize, bída ve třetím světě, války, ničení životního prostředí, nezaměstnanost, sociální vyloučení…. Ty nejhorší rysy současného světa jsou nedílnou součástí systému, ve kterém žijeme a o kterém nám říkali, že je tím nejlepším z možných. Jsou důsledkem toho, že se o výrobě (a o ostatních společenských otázkách) rozhoduje z hlediska zisků úzké menšiny, a ne potřeb většiny společnosti. Proto se ve svých snahách nemůžeme omezit na to, co je v rámci kapitalismu přijatelné. Naopak musíme tento rámec překračovat. Jen sebeorganizací můžeme dospět ke svobodné společnosti.
2. NEJSME „SE ZAMĚSTNAVATELI NA JEDNÉ LODI“
Zájmy pracujících a zaměstnavatelů jsou v tomto systému naprosto protikladné. Za současné hospodářské krize se to ukazuje ostřeji než kdykoliv předtím v dobách růstu. Musíme vystupovat za zájmy těch, kdo se živí svou prací, a ne se snažit obě skupiny usmířit – za to vždy v praxi zaplatí pracující.
3. NESMÍME PLATIT ZA JEJICH KRIZI!
Říkají nám, že o zaplacení účtu za krizi se musíme podělit všichni, že jsme si žili nad poměry. Jak jsme mohli poctivou prací či docházením do škol krizi způsobit? Nijak. Jak jsme si mohli žít nad poměry, kdy část z nás má vyšší plat jen díky přesčasům a druhá část si nízké mzdy “dorovnává” prací načerno nebo po brigádách? Nijak. Odmítáme přesouvání nákladů za krizi na pracující ve formě propouštění, snižování mezd, zhoršování pracovních podmínek apod.
Krize vychází z podstaty kapitalismu, a proto ať za její řešení platí ti, kdo z tohoto systému profitují. Krize zároveň ukázala nedostatečnost tržního hospodářství a nutnost jeho překročení.
Požadujme:
• otevření účetnictví zaměstnancům a odborům v propouštějících nebo krachujících podnicích, jejich vyvlastnění a převedení pod kontrolu zaměstnanců
• rozdělení dostupné práce mezi všechny práceschopné bez ztráty na mzdě zkrácením pracovní doby
• vytvoření státního programu veřejných prací za slušnou mzdu k boji s masovou nezaměstnaností
• podstatné navýšení fondů na financování odborného studia a kvalifikačních kurzů pro nezaměstnané
• opětovné znárodnění strategických průmyslových odvětví (např. výroba a distribuce elektřiny, zpracování ropy, těžba uhlí, vodárenství, zbrojní průmysl) a finančního systému a jejich postavení pod kontrolu pracujících
• znárodnění všech v Česku podnikajících firem registrovaných v daňových rájích a zákaz nového podnikání takovýchto společností
4. NAŠE SÍLA JE V JEDNOTĚ
Může se zdát, že proti koncernům, bankám a jejich vládám jsme bezmocní. Není tomu tak – pracující mají na prosazení svých zájmů sílu. Spočívá v tom, že jsme tvůrci veškerého bohatství společnosti. To ale na povrch vychází až při organizované akci. Masové demonstrace a hlavně stávky a okupace podniků zasáhnou bohaté tam, kde je to nejvíc bolí – na jejich kontech. Jen to je může přinutit sklonit hlavu a ustoupit. Skutečné rozhodování totiž neprobíhá v parlamentu, ale ve správních radách bank a korporací na straně jedné a prostřednictvím stávek a masových akcí v ulicích na straně naší.
Odbory vznikly proto, aby organizovaly pracující k obraně jejich ekonomických zájmů. Současné odbory však tuto funkci plní velmi nedostatečně. Aby taky ne, když jejich vedení otevřeně prohlašuje, že jsme se zaměstnavateli na jedné lodi. Akci, a to ještě jen symbolickou, uspořádají jen když je nejhůř, a proto nedokázaly zabránit přijetí reforem vlády ODS či Janotova balíčku ani přenášení nákladů krize na pracující.
Tento stav se musí změnit. Vedení odborů musí vyslyšet požadavky těch, které má zastupovat. Ale k tomu je potřeba tlaku zdola. Odbory musí projít radikální demokratizací – o tom co chtějí, jak to chtějí prosadit a kdy, ať rozhodují samotní odboráři na pravidelných schůzkách svých základních organizací. Vedení a zástupci ve vyjednávání se zaměstnavateli a státem musejí být demokraticky voleni řadovými odboráři a být jim odpovědní včetně možnosti okamžitého odvolání, nesmí pobírat víc, než je průměrný příjem těch, které zastupují. Tato vyjednávání ať jsou veřejná, abychom věděli, zda byly naše zájmy hájeny dostatečně.
Chceme organizovat ty odboráře, kteří chtějí tak jako my změnit odbory ve skutečný nástroj pracujících.
5. ŽÁDNÝ PROSTOR FAŠISMU
Protidělnické reformy vlády ODS a nástup hospodářské krize vytvořily příznivou situaci pro rozvoj fašistických hnutí. Masám zoufalým ze své zhoršující se životní situace nabízejí rádoby radikální řešení, přičemž svádějí vinu za problémy současného systému na ty nejslabší – utlačované menšiny.
Kdekoli se fašisté v minulosti stali významnou silou, byla jejich terčem nezávislá organizovanost pracujících, proti které používali metod občanské války. Nesmíme připustit byť jen možnost opakování takovéhoto scénáře – boj proti fašismu je jedním z našich nejvýznamnějších úkolů a budeme se snažit jej přenést do hnutí pracujících.
Otevřeně neonacistické organizace a jejich zastřešující strana, demagogicky nazvaná Dělnická, využívají všech možností, aby šířily jed nenávisti vůči čemukoli odlišnému. Usilujeme o vytvoření masového antifašistického hnutí, které neonacistům ukáže, že nestojí o jejich „řešení“ a vykáže je z ulic, škol i pracovišť. Že fašisté nezůstávají u slovního štvaní, jsme mohli vidět v Janově a při dalších pokusech o pogrom, při vražedných žhářských útocích, fyzických napadáních, končících bohužel až příliš často smrtí. Proto v oblastech, kde hrozí fašistické útoky, je třeba spolu s ohrožovanými menšinami, zejména Romy, organizovat sebeobranné skupiny.
6. ZASTAVME DISKRIMINACI
Dělat obětní beránky z menšin není jen doménou fašistů, ale běžnou praxí parlamentních stran. Ke své ostudě se k tomu často, zvlášť pokud jde o zahraniční dělníky, propůjčuje i parlamentní levice. Tato politika oslabuje jednotu pracujících a tím i jejich kolektivní sílu. Krom toho odvádí pozornost od skutečných viníků palčivých problémů – nezaměstnanosti, neutěšené bytové situace a mnohých dalších.
Jednoznačně odsuzujeme jakékoli znevýhodňování, ať už v zaměstnání, v přístupu ke službám nebo ve společnosti vůbec, na základě rasy, národnosti, pohlaví, zdravotního postižení, věku, sexuální orientace, přesvědčení, politické příslušnosti atd. Odmítáme odsouvání jakýchkoli skupin na okraj společnosti. Naopak, úkolem vyspělé společnosti je každého plně integrovat mezi majoritu.
K překonání rozdělení pracujících kvůli předsudkům panujícím ve společnosti je třeba bojovat za stejné pracovní podmínky pro všechny dělníky bez ohledu na jejich etnický původ i na způsob zaměstnávání (agenturní zaměstnanci, brigádníci) a stavět se za práva utlačovaných. Odbory se musejí zaměřit na organizování menšinových zaměstnanců v zájmu zlepšení jejich postavení a jednoty námezdně pracujících.
7. PROTI VLÁDNÍM ÚTOKŮM, ZA VEŘEJNÉ SLUŽBY
Nebezpečím nejsou jen kroky zaměstnavatelů. Další útoky (na výdobytky jako sociální systém, zákoník práce, veřejné služby či příjmy) přicházejí ze strany vlády a jí prosazovaných zákonů. Zářným příkladem je nedávno schválený Janotův balíček, představující v novodobé historii ČR nevídanou sumu škrtů v sociální sféře. Na takový útok bychom měli odpovědět generální stávkou a místo úlev bohatým a škrtů v sociální sféře požadovat:
• Zvýšení minimální mzdy, důchodu a životního stipendia na 2/3 průměrné mzdy
• Zásadní zvýšení platů ve veřejném sektoru, žádné propouštění a úspory na úkor služeb (např. optimalizace škol), žádnou privatizaci a oddělování pomocných služeb z veřejného sektoru (tzv. outsourcing)
• zrušení současné absurdní daňové degresivity a zavedení progresivní daně z příjmů fyzických osob a zrušení stropů pro platby pojištění
• zvýšení daní z příjmu právnických osob a zrušení veškerých subvencí a podpor nadnárodnímu kapitálu
• veřejný audit pod kontrolou zástupců pracujících zaměřený na prověření všech státních zakázek soukromým firmám
• rozšíření veřejných služeb, odmítnutí školného a zrušení tzv. regulačních poplatků (fakticky daně za léky a zdravotní péči) ve zdravotnictví na centrální úrovni
• Žádnou důchodovou reformu, která jen uvolní peníze pro spekulace pojišťoven a bank, zachování průběžného financování důchodů a opětovné snížení základní věkové hranice pro odchod do důchodu na 60 let.
• Bydlení pro všechny! Za státní program výstavby obecních nájemních bytů a obnovy fondu bydlení. Ne! privatizaci bytů a domů, ne zvyšování nájemného a cen služeb spojených s bydlením.
• Bezplatné zdravotnictví. Žádné posilování tržních principů ve zdravotnictví – ani privatizaci, ani zavírání nemocnic, jednotlivých oddělení a služeb. Zdravotníky a pacienty demokraticky kontrolovaný centrální systém financování zdravotní péče, státní monopol na výrobu, dovoz a distribuci léků a lékařských přístrojů! Žádné zvyšování spoluúčasti pacientů!
• Kvalitní, všem dostupné veřejné bezplatné školství – žádné školné na všech typech škol; nejméně minimální mzdu učňům a studentům za produktivní práci na praxích; žádné zavírání škol; moderní a dobře vybavené učebny; důstojné platy učitelů a dalšího školního personálu.
8. PROTI VÁLKÁM A MILITARISMU
Globální kapitalismus je založený na rozdělení světa na sféry vlivu nejsilnějšími zeměmi a bloky. Mít větší zisk než konkurence znamená tyto oblasti rozšiřovat, s cílem ovládnout nové trhy, strategické nerostné suroviny či levnou pracovní sílu. To však vyvolává napětí a války a následné okupace. Úkolem pracujících po celém světě je stavět se proti těmto dobyvačným válkám i proti militaristickým projektům (jako např. americká vojenská základna v ČR), a proto jsme připraveni podkopávat válečné úsilí i za cenu porážky vlastní země. Požadujme okamžité stažení českých jednotek ze všech zahraničních misí a vystoupení ČR z NATO.
9. BRAŇME NAŠE OBČANSKÉ SVOBODY
V roce 1989 byla jedním z hlavních slibů nastupující elity demokracie. Mezitím jsme se dozvěděli, že v zásadních otázkách je omezena na vhození hlasovacího lístku do volební urny jednou za čtyři roky, ale že v každém případě končí přede dveřmi do zaměstnání či školy. Pozitivní změnou bylo, že se můžeme sdružovat, scházet a protestovat.
Ale i to je pro naše vládce příliš – pod nejrůznějšími záminkami, ať už to je v souvislosti s bojem proti terorismu nebo v současné době zdůrazňovaným bojem proti „extremismu“, jsou postupně vykrádána i ta nejzákladnější demokratická práva, jako je svoboda shromažďování a slova, zvětšují se pravomoci policie a jsme stále více špiclováni pohledem všudypřítomných kamer. Ať už je záminka pro zavedení těchto nedemokratických opatření jakákoli, dříve či později budou státem použity proti pracujícím hájícím svá práva nebo proti hnutím bojujícím za pokrokové požadavky (protiválečné hnutí, antifašisté, hnutí za práva utlačovaných). Proto se musíme jakémukoliv oklešťování demokratických práv postavit!
Jednou ze skupin, která trpí za současného systému specifickými formami útlaku, je mládež, sociálně závislá na rodičích a bez demokratických práv. Proto po celém světě stojí mládež v předních liniích odporu v boji za budoucnost bez bídy, útlaku a vykořisťování, za změnu společnosti.
• Žádné policejní, úřední a školní represe a šikanování projevů nezávislých postojů, nezávislé kultury a odlišného, nenásilného životního stylu
• Volební právo od 15 let a pro všechny s trvalým a přechodným pobytem (přistěhovalce, zahraniční zaměstnance a studenty, atd.)
10. ZA NEZÁVISLÉ POLITICKÉ ZASTOUPENÍ PRACUJÍCÍCH
Boj za zájmy námezdně pracujících nemůže být veden jen na ekonomické úrovni. Na prosazování politických požadavků vůči státnímu aparátu sloužícímu zaměstnavatelům potřebujeme politický nástroj. Zájmy jednotlivých společenských skupin jsou v dnešním systému reprezentovány politickými stranami. Strana, která by skutky reprezentovala zájmy pracujících a byla by zcela nezávislá na zaměstnavatelích, však v Česku není. Proto bude veškerá naše činnost do plného vzniku nové organizace i po něm směřovat k jejímu vytvoření.
11. ZA SKUTEČNÝ SOCIALISMUS
Rozhodně nechceme návrat k policejnímu režimu, který zde panoval před rokem 1989. Ten byl sice založený na vyvlastnění výrobních prostředků, ale naprosto mu chyběl základní předpoklad socialismu – dělnická demokracie. Rozhodovala úzká skupina byrokratů – a to tak, aby se udržela v sedle. Bez demokracie se strnulý systém centrálního plánování nemohl nezhroutit.
My si oproti tomu představujeme socialismus jako systém založený na demokratické a rovné diskusi a rozhodování o všech záležitostech společnosti, včetně a zejména toho, jak a kam bude směřováno využívání zespolečenštěné výroby. Jen tak se zbavíme vykořisťování a útlaku a dospějeme ke svobodné společnosti!
bhy
12 června, 2010 at 12:11 pm
Kriste Pane!! Všiml jste si, Vy magore, že 19. století už poměrně dávno skončilo? Že hlásat v roce 2010 kropotkinovsko-bakuninovské teze je totéž, jako tvrdit, že se Vám čerstvě vykopaný trilobit ještě hýbe v ruce??
Díky Bohu, že tato-jinak veskrze mizerná-společnost má tolik pudu sebezáchovy, že nikdy nebudete ničím víc, než až k trapnosti směšnou skupinkou anachronistů.
vonrammstein
14 června, 2010 at 12:01 am
ano, to sedí od katolíka a pravičáka:) nápodobně
bhy
14 června, 2010 at 12:29 am
Nápodobně CO? Jistěže to sedí, ale čím se mi snažíte kontrovat?
vonrammstein
14 června, 2010 at 2:24 am
Vaše názory nemají s rokem 2010 nic společného, nesnažte se kritizovat nějaké názory za to, že jsou podle Vás z 19. století, ty Vaše jsou mnohem, mnohem zastaralejší.. s tím že to sedí to byla ironie.
bhy
6 července, 2010 at 1:32 pm
Levice nemá co nabídnout, s výjimkou kradení majetku bohatším, což už v dějinách mnohonásobně prokázala. Budete mít míň peněz na molotovy, co se dá dělat.
vonrammstein
12 června, 2010 at 6:20 am
Chtěl jste říct vracení toho majetku, který kapitalisté nakradli vykořisťovaným, že ano:)
bhy
12 června, 2010 at 12:08 pm
Ne, to jsem říct nechtěl :D
Vážně si myslíte, že když někoho zaměstnáte, tak ho vykořisťujete? Vaši baťovci Vám nerozumí :)
vonrammstein
13 června, 2010 at 3:16 pm
jak kdy, jak za jakých okolností, nemám nic proti tomu, když si pár lidí založí firmu, jeden z nich je formálně šéf, ale všichni z toho mají srovnatelný prospěch.. v principu je přivlastňování nadhodnoty nesprávné..
bhy
14 června, 2010 at 12:31 am
A nadhodnotou rozumíte přesně co? To, že Vás majitel zaměstná a platí Vám 20, ale sám si z celkového výdělku bere 40? A to je špatně? Byl byste raději, kdyby opustil kapitalismus a bral na dávkách 10 a Vy nic? To je dost úchylné.
vonrammstein
14 června, 2010 at 2:28 am
Nemyslím si, že by to tak dopadlo. Pokud si to myslíte vy, vysvětlete proč.
bhy
6 července, 2010 at 1:31 pm
Hmm, proc mi nejde poslat komentar?
asahflkd
15 června, 2010 at 9:47 am
ad 3) ve volbach davame politikum mandat nas zastupovat, vcetne napr. pujcovani si penez. Pokud tedy nami zvolena vlada vytvori dluh, je to nas dluh.
Zit nad pomery je velmi snadne i kdyz chodite do prace a delate prescasy.
Problem IMHO lezi v kapitalismu – konkretne vubec v moznosti statu si pujcit penize. Vetsina lidi si totiz skutecne zvoli stranu, ktera si za ne pujci (ale oni za ten dluh zodpovednost nemaji!) a vyplati jim za to 14. duchody.
Moznost pujceni si ma svuj smysl, v pripadech treba prirodnich katastrof, dnes je ale politiky znacne zneuzivana.
„rozdělení dostupné práce mezi všechny práceschopné bez ztráty na mzdě zkrácením pracovní doby“ – to mi pripada jako cisty populismus. Zkracenim pracovni doby muzete dosahnout plne zamestnanosti, ale bez kraceni mzdy to nepujde.
„Krize zároveň ukázala nedostatečnost tržního hospodářství a nutnost jeho překročení.“ – tim myslite centralne planovane hospodarstvi?
asahflkd
15 června, 2010 at 9:50 am
Nemůžu souhlasit s tím, že je to „náš“ dluh. Žádná z politických stran nemá zadlužování ve svém programu. Tím, že jsme ty strany volili, jsme dluh nevytvořili, politici jej vytvořili bez našeho mandátu, voliči do toho neměli co mluvit, je to dluh politiků.
S tou možností státu půjčit si peníze je to takové ošemetné. Keynesiánská teorie, která je z antikapitalistického pohledu reformistická, nedostatečná, nicméně pořád empiricky lépe funkční než neoliberální model, považuje cyklické zadlužování státu za logické vzhledem k cykličnosti krizí v kapitalismu. Za stagnace se stát zadluží, aby zvedl kupní sílu střední třídy zlepšením jejích sociálních podmínek a ta pak nastartuje ekonomický růst, za něhož stát dluhy splatí (samozřejmě netvrdím, že to u nás funguje takhle ideálně). Z našeho pohledu je to něco, co je potřeba překonat, nicméně v rámci kapitalismu je to pořád menší zlo než neoliberalismus.
S tím populismem, ono by to šlo bez krácení mzdy, kdyby se ubralo jinde, tam kde teď stát v podstatě podporuje bohaté, viz nynější fakticky degresivní zdanění.
Překročením tržního hospodářství nemyslíme nutně centrální plánování, to může být účelné v některých přechodových protosocialistických fázích, nicméně cílem je demokratický socialismus, kde bude mít nad ekonomikou kontrolu celá společnost.
bhy
6 července, 2010 at 1:44 pm
Prvni a druhy odstavec si velmi protireci. V jednom rikate, ze zadluzovani nema v programu zadna strana.
Pritom treba socialni demokracie je keynesianska, coz jak dale pisete znamena schvalovani tvorby dluhu (v pripade stagnace a regrese). Naopak neoliberalove/hayekovci dluh odmitaji temer za vsech okolnosti.
Nerozumim tomu, ze politici vytvorili dluh bez naseho mandatu – vzdyt my jsme jim ho dali volbami. Mam tomu rozumet tak, ze zastupitelska demokracie pro vas neni demokratickou? Kdyby veskere rozhodovani bylo reseno pomoci prime demokracie, byl by pak lid za dluh zodpovedny (= musel by jej splatit)?
A i kdyby politici byli skutecne zodpovedni za dluh, ktery udelali, nemelo by to moc prakticke dusledky. Za predpokladu, ze „dluhy se platit musi“ by ten svuj podil nesplatili ani kdyby do konce zivota pracovali v uranovych dolech.
Ad posledni odstavec: To se snadno rekne, ale tezko dela … muzete me odkazat na nejaky teoreticky model fungovani takove ekonomiky/spolecnosti? Idealne takovy, ktery nespoleha na vseobecnou lidskou dobrotu.
asahflkd
12 července, 2010 at 6:55 pm
omlouvám se, některé z Vašich komentářů z nějakého mně nepochopitelného důvodu spadly do spamového koše, vrátil jsem sem ten, který se zdá že vyjadřuje to co bylo i v těch ostatních, aby se to neduplikovalo.. možná je čas na vlastní hosting
bhy
6 července, 2010 at 1:34 pm
ad 2) pokud neni zamestnavatel, neni ani zamestnanec. Nevim, jake mate predstavy vy, ale byt zamestnavatel (ve smyslu sef, pripadne sef-majitel) neni obycejne zadny med. Nesete daleko vetsi zodpovednost (nez obycejny zamestnanec), pracujete pres casy, nemate zadne jistoty (kdyz krachnete, nikdo vam 3 mesicni vyplatu neda), muzete skoncit s vysokymi dluhy atp. Zamestnavatele stale ale existuji, to predevsim kvuli vetsinou znatelne vyssi penezum.
Pokud je vice a vice budete znevyhodnovat, vice danit, nebojite se, ze je to proste prestane bavit a nereknou si „ty nervy za to nestoji, zabalim to“? Kdo pak bude lidi zamestnavat?
V dalsim textu mluvite o znarodneni podniku, pripadne o obecne preferenci verejnych/statem vlastnenych firem oproti soukromemu sektoru. Nemyslite, ze toto povede k daleko nizsi efektivite? Ze zkusenosti vime, ze statem rizene podniky byvaji obvykle daleko mene vykonne.
asahflkd
15 června, 2010 at 9:49 am
Toto už považuji spíš za taková pravicová klišé..:)
Jak už jsem napsal jinde, nemáme nic proti živnostníkům, kteří na tom nejsou nijak znatelně lépe, než jejich zaměstnanci, a neusilujeme o znárodnění malých podniků. (Ta formulace v naší platformě je trochu nešťastná, osobně budu prosazovat, aby tam místo výrazu „zaměstnavatel“ byl výraz „kapitalista“, protože ne každý zaměstnavatel je kapitalista.)
Já nepopírám že ti zaměstnavatelé, jak píšete vy, co dělají přesčasy atd. a nesou větší zodpovědnost, existují. Na druhou stranu legitimita progresivního zdanění je podle mě v kapitalismu jasná, prostě čím víc mám peněz, tím větší mám možnost využívat veřejnou infrastrukturu, jejíž funkce jsou mnohdy zabezpečovány lidmi, kteří si sami nemohou dovolit ji využívat, např. já nemám na auto, ale v našem degresivním daňovém systému platím ze svých daní dálnice, což už je fakt moc, měli by je samozřejmě platit ze svých daní ti, co po nich, ehm, si mohou dovolit jezdit, že.
Antikapitalismus není nijak zaměřen proti těm zaměstnavatelům, jak říkáte vy, co na tom nejsou o nic lépe, než jejich zaměstnanci, zásadní problém je tady ve vyšší třídě, v nejbohatších, v ekonomických elitách, lidech kteří mají zásadní vliv na chod společnosti a přitom jsou svým sociálním statusem zcela izolováni od reálných problémů naprosté většiny lidí, na jejichž životy však mají, sledujíce výhradně své vlastní zájmy, mnohem větší vliv, než ti lidé mají na svoje životy. Toto je podstatou kapitalismu a toto my chceme změnit.
Jinak v demokratickém socialismu pravděpodobně nebude lidi zaměstnávat nikdo, předpokládá se, že když budou firmy pod demokratickou kontrolou svých zaměstnanců, viz samosprávná družstva typu Mondragon, budou mít motivaci spíše kooperovat než si konkurovat.
Ad znárodnění klíčového průmyslu, tady se asi opravdu neshodneme, podle mě neexistují jednoznačné empirické důkazy, že by privatizace vedla k větší efektivitě podniků. V latinské Americe a v Africe, kde MMF tlačil na privatizaci vodáren atd. se vždycky potom ceny zvýšily a kvalita služeb upadla. Viz britské železnice. Nebo viz naše Student Agency; po privatizaci autobusové dopravy dumpingovými cenami vytlačili konkurenci, následně zavedli stejné ceny jako byly předtím a kvalita služeb se nijak nezvýšila, spíš naopak, cestující obtěžuje reklama atd. čili podle mě privatizace vede spíš k monopolizaci a zdražování, než k větší efektivitě. Veřejně vlastněné firmy navíc jsou nuceny jednat zodpovědně vůči těm co je kontrolují tj. lidu, soukromě vlastněné firmy jsou odpovědné jen samy sobě a jdou po krku všemu co jim stojí v cestě, např. sociálním výhodám.
bhy
6 července, 2010 at 2:12 pm
ad 7)
„Zvýšení minimální mzdy, důchodu a životního stipendia na 2/3 průměrné mzdy“
Je tohle ve svetle aktualniho demografickeho vyvoje realisticke?
„Zásadní zvýšení platů ve veřejném sektoru, žádné propouštění a úspory na úkor služeb (např. optimalizace škol), žádnou privatizaci a oddělování pomocných služeb z veřejného sektoru (tzv. outsourcing)“
Modelova situace: firma vyrabi boty a zamestnava spoustu lidi. Objevi se novy vynalez, ktery dokaze zvysit efektivitu prace o 100%. Co ted? Dvakrat vic bot spolecnost nepotrebuje, co ma tedy pulka zamestnancu delat?
„Žádnou důchodovou reformu, která jen uvolní peníze pro spekulace pojišťoven a bank, zachování průběžného financování důchodů a opětovné snížení základní věkové hranice pro odchod do důchodu na 60 let.“
Opet, co aktualni demograficky vyvoj?
asahflkd
15 června, 2010 at 9:50 am
Tak co se týče aktuálního demografického vývoje, posledních několik let se v ČR rodí stále více dětí a podle výpočtů by průběžný důchodový systém mohl u nás fungovat klidně několik dalších desítek let, i kdyby se dětí rodilo furt stejně. Opět, podobně jako se zadlužováním státu, jedná se spíš o účelově využívané ideologické klišé. Problém je zejména v tom, že žádná privatizace důchodového systému, zavedení soukromých důchodových fondů atd. problém neřeší, naopak, komplikuje ho.
Soukromé důchodové fondy nic negarantují, my si do nich (donuceně, ze zákona) vložíme peníze, ale vůbec nevíme, jakou budou mít za 40 let hodnotu, ani zda je ty fondy vůbec budou mít k dispozici. V řadě zemí došlo po privatizaci důchodového systému k ožebračení spořících pozdějších důchodců, jak inflací která úspory znehodnotila, tak špatným hospodařením fondů, kdy někdy nebyly schopny vyplácet ani původní hodnotu vkladů atd. Jedinou eticky přijatelnou alternativou, která zachová sociální smír, se jeví být průběžný systém s co největší vnitrogenerační i mezigenerační solidaritou, je prostě nepřijatelné, aby sociální situace důchodců byla ještě horší než dnes. Pokud nebudou peníze na důchody, beztak jim bude muset stát vyplácet jiný typ sociální dávky, nechat je umírat hlady není lidsky přijatelné.
S tím vynálezem, co zvýší efektivitu práce o 100% to je hezký příklad. Samozřejmě, podle pravicové logiky šéf tu polovinu zaměstnanců vyháže, stát jim pak bude muset vyplácet dávky a kvůli tomu šéfovi zvýšit daně, hehe. Tak by to asi nešlo. Osobně mi jsou sympatické rekvalifikační programy ve Skandinávii, na nichž se podílí stát i zaměstnavatelé, protože nikdo nechce hromadu nezaměstnaných.
bhy
6 července, 2010 at 2:30 pm
Ano, rodi se vic deti – v letech 2005 – 2010 to bylo 1.24 deti na zenu (prumerny pocet deti na jednu zenu za cely jeji zivot) oproti 1.18 z 2000 – 2005 (zdroj CIA Factbook). To by me zajimalo, jak z toho vypocitate, ze soucasny duchodovy system je udrzitelny po nekolik dalsich desitek let.
Jinak, ja urcite netvrdim, ze privatizace neco vyresi. Povazuji to za prevazne demograficky problem – je nutne resit priciny tohoto stavu a vyhlidek do budoucna a ne nasledky.
Ad modelovy priklad: stale se ale firme vyplati ty zamestnance vyhodit a platit vyssi dane nez je stale zamestnavat.
asahflkd
12 července, 2010 at 7:35 pm
ad vse: ve vasem programu vidim obrovsky narust verejnych financi (vydaju), skoro nikde ale nevidim potencial pro zvyseni prijmu. Progresivni dan neco zajisti, zdaleka to ale nemuze stacit. Znarodneni podniku sice presmeruje tok zisku z podniku ze soukromych rukou do statnich, zkusenost ale pravi, ze tento tok brzy ustane spolu se snizujici se efektivitou (podniky ostatne nemaji mit zadny zisk, protoze jej maji dostat zamestnanci).
Potreboval bych vysvetlit jednu vec: ten program je liberalne levicovy, ktery vytvari obrovsky statni aparat. Jak se s timto muze ztotoznovat (at uz levicovy) anarchismus?
asahflkd
15 června, 2010 at 9:53 am
Tady už mám dojem jakési demagogie.. já tam obrovský nárůst veřejných výdajů nekompenzovaný příjmy nevidím, nesouhlasím s tou premisou že čím víc peněz stát uspoří, tím víc jich bude mít, stát není soukromá ekonomika jednotlivce nebo domácnosti. Stát může utrácením peněz vytvářet podmínky pro jejich zisk. Odstraňováním podpory chudých a střední třídy snižuje popř. ruší jejich schopnost něco kupovat a tím rozjíždět ekonomiku, seškrtávání výdajů za krize tak způsobuje spíš její prohloubení. Jak už jsem říkal, je to keynesiánský model, který je reformistický a nelze se u něj zastavit; toto uhlazování největších rozporů kapitalismu nemůže být naším cílem, tím musí být jeho úplné překonání. Že nesouhlasím s tím, že znárodnění snižuje efektivitu (resp. že privatizace ji zvyšuje) jsem už říkal.
K anarchismu: on ale anarchismus je liberálně levicový:) to Vaše „ať už levicový“ na mě působí dojmem, že si dokážete představit i nějaký nelevicový, pravicový anarchismus. S tím já nemůžu souhlasit; anarchismus je z definice antikapitalistický. Hlásí-li se někdo k anarchismu a přitom se hlásí k pravici a kapitalismu, používá jazyk způsobem, se kterým nemohu souhlasit. Anarchismus usiluje o odstranění nadvlády člověka nad člověkem, tedy o odstranění kapitalismu i státu, jedno bez druhého je nemyslitelné. Já už jsem tady dřív psal, že vymezování se většiny anarchistů vůči marxismu nepovažuji za zcela logické, když Marx byl pro zrušení státu (považoval stát za prostředek udržení kapitalismu) a rozpory mezi anarchismem a marxismem jsou IMHO objektivně menší, než razí většina anarchistů i marxistů. Usilovat o zrušení státu, ale přitom ne o zrušení kapitalismu, nemá s anarchismem nic společného, neboť kapitalismus bez státu bude ještě horší, sebere lidem jakoukoliv platformu pro bránění se proti kapitalismu a nastolí teror. My bychom nechtěli provozovat státní aparát, kdyby tu neexistoval kapitalismus. My chceme kapitalismus překonat a pak nebude existovat státní aparát. Účast NAL ve volbách není definitivním řešením, naším cílem není přispívat k tomuto systému participací na něm, nýbrž použít jeho institucí k jeho překonání (viz Komunistický manifest, ačkoliv to samozřejmě není náš programový dokument:) ). Vím že anarchismus tradičně státní instituce spíš bojkotuje než využívá k překonání kapitalismu.. vyjádřil jsem se k tomu už na více místech tohoto blogu.. prostě považuju za účelnější a eticky správnější spolupráci s blízkými názorovými proudy, radši než sektářský bojkot všech co se mnou souhlasí méně než na 100%..
bhy
6 července, 2010 at 3:17 pm
Samozřejmě není v zájmu státu spořit – utrácením peněz stát stimuluje ekonomiku. S tím souhlasí i klasičtí liberalisté.
Problém je v tom, že já ten váš rozpočet vidím docela pesimisticky. A neustále schodkový rozpočet nedoporučuje ani Keynes.
Ad anarchismus: nevím, odkud své definice berete, ale levicovost mi z definic z http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/ ani z wikipedie urcite jako nutna nevyplyva.
Jinak lide, kteri se oznacuji za pravicove anarchisty, skutecne existuji (anarchokapitalismus, individualni anarchismus) a uprimne receno jsem driv nevedel, ze existuji levicovi anarchiste.
Co se mi na anarchokapitalistech libi je to, ze maji vypracovane abstraktni modely, jak by takovy bezstatni svetovy rad mohl fungovat. Pokud byste mel odkazy na neco podobneho na levicovy anarchismus, budu vdecny.
asahflkd
12 července, 2010 at 7:55 pm
ad 1) povazujete za realisticky „socialismus v jedne zemi“ nebo to spis vidite na „svetovou (r)evoluci“? Okolni svet je , je mozne dosahnout socialismu v ramci CR, ktera at tak ci tak bude na svete zavisla?
asahflkd
15 června, 2010 at 9:57 am
jsme pro co největší mezinárodní spolupráci. revoluce asi nebude moci proběhnout ve všech částech světa na jednou, ale čím větší koordinace, tím lépe.. revoluci jen v jedné zemi považujeme za nepříliš možnou popř. odsouzenou k obrácení se úplně proti původním ideálům, viz stalinismus v SSSR
bhy
6 července, 2010 at 3:21 pm
Omlouvam se za ten chaos, ale nesel mi vlozit cely text, tak jsem jej rozkouskoval a zjistil, ze je na vine prvni bod.
Stale se mi jej nepodarilo vlozit, to mate implementovany nejaky slovnikovy blacklist?
asahflkd
15 června, 2010 at 9:58 am
to já se omlouvám.. jak už jsem psal, nemám pod kontrolou, co spamový filtr nepustí, maximálně to můžu dodatečně povolit, ale nejde to přenastavit. netuším, proč to ten komentář nebralo..
bhy
6 července, 2010 at 3:23 pm
Lauren Guenveur, I am looking for information concerning a college friend Marie Dembkowski. Is she related to you? We graduated in ’72. A response Click https://twitter.com/moooker1
griffithpetersen34
8 dubna, 2016 at 3:12 pm