Komentář k prohlášení ČSAF k volbám

Mnoho anarchistů opakovaně s oblibou cituje výrok, připisovaný nejčastěji Emmě Goldman, že kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali. (Pominu teď nelogičnost spočívající v tom, že kdyby zákaz nějaké aktivity automaticky vedl k fyzické nemožnosti tuto aktivitu vykonávat, žádný anarchismus ani jiné revolucionářství by neměly smysl, protože jejich neúspěch by byl předurčen.) Z nějakého důvodu už méně se zmiňuje heslo španělských anarchistů z roku 1934: převzít moc všemi prostředky, včetně voleb.

Druhý výrok je v principu spávný a dobře ilustruje nedůslednost toho prvního. Pokud je účast ve volbách něčím, co legimitizuje systém, kde je hranice toho, jaké jednání ještě legitimizuje systém? Když chodím do práce a za vydělané peníze si platím připojení na net, na němž pak anarchistické myšlenky obhajuji, nelegitimizuji tím systém, když požívám jeho výhod a používám jeho prostředky? Když anarchistické myšlenky obhajuji na přednášce ve státní škole, nelegitimizuji tím systém? Jinými slovy, tím, že požívám nějakých výhod systému demonstuji, že ten systém považuji za spravedlivý? To snad ne. To by pro úplnou důslednost museli všichni anarchisti přestat chodit do školy, do práce, přestat používat peníze a internet a další komunikační sítě. A nikdy by se žádná revoluce nekonala, neboť pro samý bojkot toho, co systém vytvořil, by k ní nebyly prostředky.

Takže jestliže je rozumné obhajovat anarchistické myšlenky prostřednictvím (systémem kontrolovaného) školství a internetu, pak není o nic míň rozumné obhajovat je i prostřednictvím systémem kontrolovaných voleb. Z hlediska praxe (a etika a tedy i anarchismus jsou snad o praxi) opravdu považuji za rozumnější (a když z hlediska praxe rozumnější, tak spávnější) hodit někam lístek pro pochybného nazelenalého liberála, který třeba zachrání kus lesa před golfovým hřištěm, než se potom koukat, jak tam jezdí mafiáni s bagrama a, s prominutním, připadat si dobře jen proto, že se to neděje mým jménem. Ono se to totiž neděje mým jménem jen formálně, já jsem proti tomu mohl něco udělat (vhodit lístek) a neudělal. A skoro to na mě působí tak, že systém legitimizuji právě podléháním té iluzi, že neúčástí na volbách se nějak vyvleču ze zodpovědnosti za to, co se kolem mě děje. Nevyvleču. Čili: převzít moc všemi prostředky, včetně voleb.