Anarchism Blog

Snůška planých protestů proti nesmyslnosti světa

Víra

leave a comment »

Když se mě někdo ptá, jestli jsem věřící nebo atheista (pravda, poslední dobou jsem se na to nejčastěji ptal já sám sebe), pořád mi připadá, že je nutné upřesnit, jaké vymezení obou pojmů máme na mysli, jinak je otázka úplně nesmyslná a oba pojmy ani nemusí být v rozporu. Text, který jsem na to téma napsal před několika lety, kde v podstatě obhajuji agnosticismus, i když tvrdím, že to není agnosticismus, je zoufale zastaralý a neodráží následný myšlenkový vývoj autora, který se dnes na ten text už ani nemůže podívat.

Spor mezi theismem a atheismem může existovat jednak v ontologické rovině. Ontologická realita, skutečnost v nejširším slova smyslu (to, co je), byla podle theismu stvořena. Co stvořilo stvořitele se neřeší, ten prostě je (představuje obecnější kategorii než časoprostor, takže řešit jeho vznik je irelevantní, nic ho stvořit nemuselo, když časoprostor je až po něm). Podle některých variant teorie stvořitel realitu pouze stvořil a dál už jejím procesům dal volný průchod, podle jiných ji spoluurčuje, zasahuje do ní, podle ještě jiných ji zcela determinuje. (Bondy má pro ty varianty různá poetická pojmenování jako „impotentní hodinář“ apod.) V každém případě není důvod tyto teorie přijmout, protože to, na co aspirují, a sice vysvětlit, proč něco je, kde se to vzalo, nesplňují. Totéž, co můžeme přisoudit stvořiteli, můžeme totiž přisoudit rovnou samotné ontologické realitě a máme to jednodušší. Ontologická realita (podle autorova skromného názoru) vznikla sama ze sebe. Čas a prostor jsou až jedněmi z konkrétních kvalit ontologické reality. Jestliže ontologická realita je obecnější než tyto konkrétní kvality, nemusíme řešit otázku jejího vzniku (ty její roviny, kde existuje vznik a zánik, jsou až po ní samotné), podobně jako ji nemusíme řešit u stvořitele, a pak nepotřebujeme ani toho stvořitele. Jinými slovy, jestliže uznáme, že vznikl časoprostor (že vlastně vznikla možnost vzniku něčeho z něčeho), pak je zbytečně vykonstruované nepřiznat tuto možnost přímo ontologické realitě a místo toho postulovat něco, co tuto možnost (na rozdíl od chudinky ontologické reality) má a tu realitu stvořilo. Prostě ty důkazy s prvním hybatelem apod. jsou dost mimo. Proč by tím prvním hybatelem nemohlo být něco na začátku té reality místo něčeho mimo ni? Na druhou stranu, celý tento argument předpokládá, že má nějaký smysl dávat přednost jednodušším vysvětlením (méně vykonstruovaným, s menším počtem postulátů) před složitějšími. (Pokud nemá, tak jako bych nic neřekl.) Tak jako tak ale nejsem přesvědčen, že bych měl věřit tomu, že ontologická realita sama vzniknout nemohla a že ji stvořilo něco, co samo vzniknout mohlo, spíše než tomu, že mohla rovnou sama vzniknout. Věřím té druhé možnosti, protože používá tutéž logiku jako ta první možnost, jen ji používá důsledněji, tedy jestliže je bůh něco, co stvořilo (popř. spoluurčuje atd.) realitu v nejširším slova smyslu, jsem ontologický atheista.

Vedle toho je tu zcela jiná otázka, úplně jiný spor, který s tím dosud popsaným sporem bývá spojován poměrně neprávem, otázka – dovoluji si pateticky pojmenovat – mravního theismu (Bondy pro odlišení používá termín „antiatheismus“). Ten spočívá v tom, že věřím, že existuje dobro a zlo, že existuje etika, že je něco, na základě čeho člověk jedná správně a nejedná nesprávně a jakkoliv v tom dělá chyby, pořád to brání řekněme vítězství zla, pořád to jistí, aby dobro mělo navrch. Tady hraje roli subjektivní předporozumění. Sice může přijít kdokoliv (biolog, psycholog, historik, sociolog, antropolog) a snažit se vysvětlit etiku empiricky, jako výsledek vědecky popsatelných procesů, v rámci toho či onoho svého oblíbeného redukcionismu, může mít strašně vychytanou argumentaci a fanaticky nadšené příznivce (kteří se budou hodit každému režimu, o jehož svržení pro jeho nemorálnost budou lidé usilovat, což může taky lecco vypovídat o skutečné motivaci dotyčných „vědců“), ale nikdy nepopíše povahu subjektivního předporozumění v celku, nikdy nedokáže, že je jen výsledkem biologických a/nebo společensko-ekonomických tlaků a ničím víc. Víru v to, že je ono předporozumění něčím víc, nelze empiricky dekonstruovat resp. nelze takovou dekonstrukci dokázat. Zde je vhodné ještě odbočit k ontologii a podotknout, že nikoliv etika, ale naopak naše mechanicko-materialistické (hodinářsko-hmotařské) chápání reality, v němž neprokazatelné je přívěskem prokazatelného, možné přívěskem nutného, je výsledkem působení společensko-ekonomických podmínek. Etika vůbec nemusí být, jak se v naší civilizaci zdá, závislá na tom, aby lidi měli dost času a klidu na přemýšlení o tom, jak se k sobě mají chovat. V některých buddhistických textech máme, řečeno naším jazykem, paralelní vesmíry, z nichž některé jsou uspořádány primárně jinak než fyzikálně, např. eticky. (Pikantní je, že současná „fyzika“, která už omezenost na karteziánsko-newtonovské paradigma dávno spláchla do kanalizace dějin, této představě spíš přikyvuje. I v evropské filosofii byly, zatím spíš neúspěšné, pokusy vymezit etiku ve stylu matematiky, jako axiomatický systém vět odvozených z jiných vět.)

Čili, věřím že je dobro v člověku. Jestli pochází z jedince nebo společnosti nebo vztahu obou je už (v tomto kontextu) vedlejší věc. Je proto zcela legitimní, když se autor těchto řádků nebo kdokoliv hlásí k mravními theismu (antiatheismu) a současně k ontologickému atheismu. (Opravdu není třeba být etymologickými puristy a tvrdit, že by se dobru v člověku mělo říkat „bůh“, aby tu sedělo pojmenování theismus.) Není v tom žádná nesrovnalost, naopak, nesrovnalost je v neupřesněné otázce „jsi věřící nebo atheista?“; jsem mravní věřící a ontologický atheista.

Jak to souvisí s anarchismem? Lidé, co otázku mravního a ontologického atheismu spojují, to většinou berou tak, že ontologický bůh je garantem mravního dobra. Ti, co věří morálně a ne ontologicky, jako autor těchto řádků, tohle považují za alibismus. Garantem mravního dobra je samo to mravní dobro. Nic jiného, než etika, nepřiměje člověka jednat eticky. Když se bojí, že ho bůh potrestá, a jen proto nedělá neetické věci, ze strachu, ne z přesvědčení, jinak by mu to bylo u prdele, nemá to s etikou nic společného; pak už je to spíš normální konformismus, jako když někdo něco nedělá, protože se bojí, že by ho pomlouvaly sousedky. Vztah anarchismu a autority (podle autorova názoru) není takový, že by anarchismus a priori autoritou pohrdal. Anarchismus odmítá vnucenou autoritu, odmítá aby vláda lidem něco zakázala, neodmítá aby si lidé něco zakázali sami (tam budou samozřejmě obrovské rozpory, nakolik si něco může sám zakázat jenom jedinec a nakolik má v tomto autoritu kolektiv/komunita apod., o těchto rozporech naštěstí tento text není, ale některý další by být měl, budu na to myslet). To lze ve vztahu k povaze morálních norem interpretovat tak, že anarchista může být mravně věřící a ontologicky atheista. Věří v dobro a věří v to, že autorita, co ho „nutí“ v zájmu toho dobra jednat, je v něm samotném (popř. v jeho interakci se společností, ale prostě ne někde mimo, odkud by ji musel přijmout). Zda může být anarchista i ontologicky věřící je zajímavá otázka. Jistě, jsou takoví, spíš jde o to, jesli to dává smysl. Podle mě moc ne, protože hledání garance mravních norem mimo sebe je zbavováním se odpovědnosti a anarchismus (a jakákoliv důsledná demokracie) předpokládá a potřebuje maximálně sebeodpovědného člověka.

Ale to je jen taková pokusná úvaha, možná jsem úplně mimo. Ontologicky věřícím anarchistům jejich víru ani názory neberu, ostatně sám jsem v minulosti věřil mnohem okatěji rozporným tezím (např. když jsem se v sedmnácti hlásil k buddhismu a současně k rastafariánství, tj. v podstatě k sionismu a protibělošskému rasismu, ale to jen tak pro zajímavost). Mimochodem, tento text se samozřejmě nezabývá ontologicky věřícími mravními atheisty, protože o takových nevím a nevím jak bych si jejich názory měl představit (satanismus? existuje to vůbec doopravdy? v problematice sekt jde primárně o úplně jiné věci, než filosofické zázemí jejich teorií). Taky se nezabývá celkově nevěřícími, co nevěří v morální dobro v žádné jeho podobě, různými darwinisty a nihilisty a podobným odpadem. Tito jsou irelevantní a bude jim to dáno pocítit, ať už tak či onak, ať už dřív nebo později.

Reklamy

Written by bhy

Červenec 6, 2009 na 2:45 pm

Zasláno do Filosofie

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: