Anarchism Blog

Snůška planých protestů proti nesmyslnosti světa

Právo na nezávislost na přírodě

3 komentáře

V souvislosti s parlamentním hlasováním o zrušení, částečném zrušení nebo ponechání neetických poplatků ve zdravotnictví se objevily úvahy na téma práva na zdraví, jímž je kritika poplatků z morálních pozic často zdůvodňována. Právo na zdraví existuje např. podle OSN (http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=543), neexistuje podle názoru českých pravicových komentátorů, označujících se apolitické realisty, avšak papouškujících nezdůvodněnou mantru o nutnosti reforem (http://blisty.cz/art/44937.html), což by mohlo otázku zdánlivě řešit, ale je to složitější.

Mám za to, že právo na zdraví by mělo být chápáno jako součást práva na nezávislost na přírodě. Např. stejně jako by možnost člověka rozhodovat se, podílet se na kultuře a civilizaci atd. (prostě žít v řekněme nadbiologickém slova smyslu), neměla ovlivnit skutečnost, že má cukrovku nebo je na vozíku, nemělo by ji ovlivnit ani to, že žije na vrcholu skály uprostřed pouště na pustém ostrově. V obou případech člověka omezují živly v bytí člověkem, jestliže není celosvětově v chodu nějaké rozhraní, které by ho od živlů odstínilo a umožnilo každé rozumné bytosti rovnou možnost realizace svobody (součástí nebo snad i základnou tohoto rozhraní by asi měl být systém univerzálních lidských práv).

Jestliže však formulujeme toto „mělo by to tak být“ jako „každý má právo, aby to tak bylo“, dostaneme se k problému, jak toto právo vymáhat. Nemá-li být jen formální, musí zřejmě být nějaký stav, nebo není-li ten stav, musí docházet k aktivitě směrem k nastolení toho stavu, na druhé straně, na straně toho, co je objekt z pohledu člověka, majícího ono právo. Platilo by to nejen o nezávislosti na přírodě, ale o všech lidských právech, jsou-li nějaká, která pod nezávislost na přírodě nespadají, což nyní nechám stranou. Jejich vymahatelnost, zdá se, je podmínkou toho, aby lidská práva mohla být onou základnou rozhraní, odstiňujícího člověka od živlů. Tedy, ta vymahatelnost práva, které je na straně subjektu, by musela mít podobu jedině povinnosti na straně objektu chovat se tak, aby byl dosažen stav, kdy je právo na straně subjektu naplněno. Čili teoreticky všichni musí dělat něco kvůli mně. Není to zvláštní? Není to na straně subjektu spíš takový špatně skrývaný outsourcing zodpovědnosti? Ovšem, ten subjekt nemusím být jenom já, ale kdokoliv. Z pohledu kohokoliv musí všichni dělat něco kvůli němu. Všichni musíme dělat něco kvůli komukoliv, což už zní podstatně přijatelněji. Tak jak to je, máme všichni morální povinnost chovat se tak, aby byl dosažen stav, kdy nikdo nebude závislý na přírodě? Není to lepší formulace, než egoisticky působící „mám právo na něco“? Anebo je obojí blbost?

Reklamy

Written by bhy

Leden 29, 2009 na 1:43 pm

Zasláno do Filosofie

3 komentáře

Subscribe to comments with RSS.

  1. Zdar Břehy, hodně mě udivil pojem „právo na nezávislost na přírodě“. Ten bych čekal spíš od modernistického technokrata a nadšeného stoupence pokroku lidstva. Nevím, jestli jsem to pochopil správně, ale právo na nezávislost na přírodě mi připadá jako právo na letenku na Mars. Něco, co neexistuje. Je to jako kdyby chtěl lidský plod nezávislost na matce.
    Jediný právo, který si fakt nárokuju je právo na smrt. Zbytek je společenská žvanírna (nehezky řečeno).

    Francek

    Únor 3, 2009 at 4:35 pm

    • Francku, četl sis ten text nebo jenom název? Modernista možná jsem v tom smyslu, že jsem morální antiprimitivista, že nevidím účelnost ve snahách nahrazovat nové formy nespravedlnosti starými formami nespravedlnosti. Technokracie snad proboha znamená účelovou, apolitickou vládu, nikoliv společnost kde hlavní slovo má technologie a tak jsem to stejně vůbec nemyslel, ani to tak nevyznívá (pokud nejsi na některá slova alergický za hranici schopnosti střízlivě pochopit jejich význam). S tím pokrokem jsme to už myslím řešili; společnost, kde se dodržují etické normy, považuji za vyspělejší, než společnost, kde platí právo silnějšího, čímž v žádném případě netvrdím, že nějak určeno, že historie se vyvíjí od těch, kde je právo silnějšího, k těm, kde se dodržují etické normy. (A prosím tě nevyvracej už etické argumenty empirickými, mně je fakt u prdele kde kdo co vykopal, nic to nedokazuje. Teda jasně že ne že by to nedokazovalo vůbec nic, ale není to relevatní.)

      Právo na nezávislost na přírodě jsem myslel jako právo na nezávislost na nutnosti, ne jako právo na úplnou nezávislost na biologických procesech, ačkoliv by bylo hezké, kdyby toho druhého šlo v rámci naplnění toho prvního dosáhnout, ale nedělám si iluze, že to naše lidstvo dokáže, i když zcela vyloučeno to zatím není. (Na Marsu je té přírody jako nutnosti pro biologickýho člověka asi o dost víc, než na Zemi.) Rovněž jsem konstatoval, že okamžitá realizace toho práva není možná a že to, o co mi jde, je etická norma, podle níž se bude člověk chovat tak, aby závislost druhých na nutnosti minimalizoval. To v praxi spočívá v takových pičovinách, jako třeba že nemocnýmu se zbytek společnosti složí na léčení nemoci, že na nádrech jsou plošiny pro vozíčkáře atd. aby lidi, kteří jsou zastižení nutností víc než jiní, kvůli tomu nezažívali nespravedlnost, protože proč by proboha měla spravedlnost být determinovaná nutností, když je spravedlnost důležitější. O nic jiýho mi tu nejde.

      Já nevim, jestli ses vystíhoval při slově „rozhraní“ a představil sis nějakej matrix. Já jsem to opravdu nemyslel v technologické rovině, tím rozhraním jsem měl na mysli platnost (sociální akceptovanost a praktickou realizaci) té etické normy.

      Jakýkoliv jiný právo, než právo na smrt, je společenská žvanírna? Já nevim, na začátku mě obviníš z technokracie a na konec si přisadíš s jakýmsi vulgárním pseudomaterialistickým determinismem nebo empirismem nebo dokonce pozitivismem nebo co to je? Kurva, to jsou spíš věci, o nichž bych před pár lety čekal, že budeš poučovat ty mě, ale mně přijde, že tu teď furt valíš tu oficiální linii, že člověk se vyvinul ze živé přírody (a ta z neživé) a celej jeho duchovní svět je jen přívěskem jeho biologickejch procesů. Snad ti nemusím připomínat, že toto je velmi specificky zúžený pohled na svět, co se vyvinul v určité době v souvislosti s rozvojem některých věd a techniky (některých druhů poznání na úkor jiných), a že argumentace zastánců jiných pohledů na svět není vyvrácena.

      V buddhismu (podle Bondyho – a ne, nejsem s tím už trapnej, jestli znáš něco lepšího, tak mě pouč) je fyzikální (fyzikálně centrickej) vesmír jen jeden z možnejch způsobů organizace reality, jsou jiný vesmíry, eticky centrický, esteticky centrický aj. kde prostě normy nutnosti nemají žádnou převahu nad normama praxe nebo krásy a ty vesmíry jsou rovnocenný. Odtud chápání karmanu (principu skutkové spravedlnosti) a dalších morálních/sociálních norem v buddhismu na stejné úrovni, jako fyzikálních zákonů, jestli mi rozumíš. Když někomu ublížíš/pomůžeš, dostane se ti relevantní reakce, stejně jako když hodíš šutr do díry, nebo tak. Neříkám, že s tím souhlasím a že to tak je, jen že naše fyzikálně centrický teorie nejsou o nic líp logicky vyargumentovaný, než tyto. Tak nevím, kde bereš to, že prostě všichni chcípnem a hotovo. Já bych to tak černě neviděl. Ty sice tvrdíš, že tohle netvrdíš, ale nevim co potom teda tvrdíš.

      bhy

      Červen 16, 2009 at 10:44 am

  2. Dobře, tak bych ten pojem „nezávislost na přírodě“ ale vyměnil za „nezávislost na lidské lhostejnosti“, nebo tak něco. Kromě toho, že se nědo domáhá práv na to, že mu ostatní zaplatí léčení, nebo zdihací plošinu na nádru, tak se paralelně někteří domáhají na právo vlastnicví automobilu (a každý druhý argumentuje tím, že má nemocnou babičku, tetičku… a že ju musí furt někam vozit (všem to hrozně žeru), ale co neustálým ježděním způsobuje víme), nebo na právo lítat do práce vrtulníkem. Při takovém domáhání se „práv“ proto velmi rád používám argument o právu na smrt, protože mě to vytáčí a tento společenský diskurz považuju za blbou žvanírnu. Někdy není ani moc rozdíl mezi právem na léčení a právem „lítat vrtulníkem“,; co když uslyšíš, že on/a chudák nemocný/á, když si zajede do salonu krásy/na závody F1, tak mu to psychicky pomůže (možná blbej příklad, ale lepší mě nenapadl). Má zrovna na to mít právo? A je to právo, nebo jen společenská dohoda? (trochu si zahrávám s termíny, je to asi to stejné).

    Z toho cos napsal v posledním odstavci stejně implicitně vyplývá, že to, že někomu pomůžeme, tak tím nepomáháme jen jemu ale (ještě víc) sobě. Já s tím +- souhlasím, ale není to jednoduchý, když si uvědomuješ, že i pomocí někomu můžeš zároveň jinému ublížit (nebo ho nasrat).
    Že všichni chcípnem a hotovo si nutně nemyslím. Co bude pak nevím. To, že nevím je absolutní tvrzení, takže tvrdím, že nevím. Asi to k diskuzi moc nepřispěje.

    Francek

    Červen 29, 2009 at 7:50 am


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: