Anarchism Blog

Snůška planých protestů proti nesmyslnosti světa

Existuje a má existovat sociologie etiky?

2 komentáře

V jednom z normálním lidem (takže ani mně, když mi zrovna nehrabe) nepochopitelných záchvatů jakési bezdůvodné kombinace zoufalství a naivity jsem se snažil vyhledat empirická data o tom, kolik procent lidí činí životní rozhodnutí jsouce motivováni penězi, kolik jsouce motivování sexem, kolik jsouce motivování společenským postavením, kolik jsouce motivování kombinací peněz, sexu a společenského postavení, popř. kolik promile jsouce motivováni etickými normami, není-li to pod hranicí statistické chyby. Zjistil jsem, že na českém internetu se slovní spojení „sociologie etiky“ vůbec nevyskytuje a „sociologie morálky“ (což už ale nemusí být přesně to, co jsem chtěl) se vyskytuje jen v sylabech univerzitních předmětů, katalozích knihoven a dalších bezmyšlenkovitých útržcích.

Existuje kniha „Ethics and the Sociology of Morals“ od Émila Durkheima. Četli jste ji někdo? Pokud vůbec byla přeložena do češtiny, kulturní veřejnost to přede mnou tají. Anglická verze není nikde ke stažení, ani jako torrent, ani úryvky, ani recenze, analýzy, nic. Možná mi jen nasranost brání hledat efektivněji.

Sylabus předmětu „Sociální zájmy a morální kódy v antickém Řecku“ na FI MU (http://is.muni.cz/predmety/predmet.pl?fakulta=1433;obdobi=2362;kod=VV029) si klade otázku: „Není ‚sociologie morálky‘ redukcionismem a relativismem?“ Jsa jen sylabem předmětu, nesnaží se o odpověď (otázka je součástí takového toho seznamu s tečkami na začátcích řádků, jakkoliv se to k tématu nehodí).

Jakýsi rádoby výtah z knihy Modernita a holocaust od Zygmunta Baumana na jakémsi studentském webu PF UK (http://www.vakobobri.cz/request.php?470) končí pesimistickou tezí, opět graficky upravenou jako bod seznamu: „Tradiční sociologie morálky potřebuje zásadní revizi. Největším nesmyslem [je], že morální chování se rodí z činnosti společnosti a je udržováno činností společenských institucí, že společnost je v podstatě humanizujícím, umravňujícím nástrojem. Silné morální pudy mají předspolečenský původ, společnost možnost nemorálního chování ve skutečnosti spíše zvětšuje.“ (Autor výtahu zřejmě má co skrývat, když text poskytuje místo univerzálního html v diskriminačním doc.) To by znamenalo, že maloměšťáctví je zlo z přesně opačného důvodu, než jsem si celý život myslel!

Nenašel jsem k tématu nic, co by mělo hodnotný obsah. Ani statistická data k tomu, kolik procent lidí nejsou zmrdi, ani argumentaci, proč by mělo nebo nemělo mít smysl snažit se něco podobného zjišťovat. Jak by takový průzkum probíhal? Přijdete s dotazníkem k člověku na ulici a položíte mu otázku: podle jakého imperativu činíte významná životní rozhodnutí? a) peníze, b) sex, c) společenské postavení, d) kombinace a),b), b),c), a),c) nebo a),b),c), e) etické normy. Kolik procent vám co odpoví? To by šlo rovnou dělat průzkum, kolik lidí lže: „Dobrý den, jsme z CVVM, můžeme se vás na něco zeptat? Mluvíte obvykle pravdu?“ Je to k smíchu, ale není tentýž problém u všech průzkumů veřejného mínění? Jakými metodami se v těchto průzkumech koriguje tendence lidí machrovat před sběratelem dat dáváním nepravidivých, ale uznávanějších odpovědí? Před volbami někteří „odborníci“ upozorňují, že výsledky „extremistických“ stran budou o něco lepší, než se zdálo z průzkumů, protože voliči své politicky nekorektní sympatie před sociology skrývají. Není to zvláštní? Neměly by spíš už metody těch průzkumů toto nějak zohledňovat a korigovat? Nelze např. právě v rozdílu mezi výsledky průzkumů a voleb spatřovat indikátor toho, kolik procent lidí v průzkumech lže?

Reklamy

Written by bhy

Leden 29, 2009 na 1:32 pm

Zasláno do Filosofie

2 komentáře

Subscribe to comments with RSS.

  1. V případě výzkumu na podobná témata si musí výzkumník určit takové otázky, které nakonec povedou k odpovědi na celkovou výzkumnou otázku (jaký imperativ, jestli peníze nebo sex nebo soc status je důležité pro životní rozhodnutí je výzkmná otázka a ne otázka v dotazníku). Dílčí otázky v dotazníku musí být kladeny podle pravidel tvoření survey, čili zaručit maximální možnou důvěru ve výzkumníka atd. (což je samozřejmě obtížné. Výzkumná otázka vede spíše ke kvantitativní strategii výzkumu, proto asi dotazníkové šetření s minimálním počtem respondentů okolo 1000.

    Digi

    Únor 5, 2009 at 1:13 pm

    • To by dávalo smysl, ale pořád nechápu, jakou má takový průzkum validitu, když mechanismy, jimiž výzkumník z odpovědí na dotazníkové otázky dostane odpověď na výzkumnou otázku, jsou v podstatě založeny na jeho názorech a přesvědčení. Není pak každý takový výsledek neplatný? Když řeknu, že pro 23% zkoumaných osob je sex důležitější než peníze, nebude to vždycky jen „za předpokladu, že platí má teorie, která je jen jednou z mnoha možných“? K čemu ty výsledky pak jsou, resp. neměly by aspoň být formulovány výrazně skromněji? Nemá se na toto sociolog raději vykašlat a nesnažit se to zpracovat statisticky?

      bhy

      Červen 16, 2009 at 10:57 am


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: