Dobročinnost

Prý nemám dávat zbytečné peníze, které na nic pro sebe nepotřebuji, na dobročinné účely, protože by to pak vytvářelo dojem, že celkový nedostatek prostředků na tyto účely není třeba řešit systémově, protože se o jejich financování postarají bohatí jednotlivci. Tento vytvořený dojem by byl samozřejmě zavádějící, protože když chybí prostředky na naprosto základní věci, na nichž závisí fungování společnosti (integrace různě znevýhodněných lidí atd.), zatímco někteří žijí ve stále se rozrůstajícím blahobytu, jehož mezí nelze dohlédnout, tak je zřejmě něco špatně s organizací takové společnosti a nestačí problém řešit po individuálních případech.

Je to relevantní argument, ale zamyslel bych se nad tím, co je menší zlo, jsem-li v roli toho bohatého jednotlivce a to ve fázi, kdy už ty peníze prostě mám, kdy už nemůžu vrátit čas a odmítnout jejich přijetí. Buď si můžu pořídit něco konzumního pro sebe (jak jsem řekl, potřebné věci už mám, takže by to bylo něco nepotřebného) a zvýšit tak svůj blahobyt, zvýšit tak rozdíl mezi životním standardem mne, který ho už mám vysoký a těch, kteří jej mají nízký a prohloubit tak nespravedlnost (protože jsem ty peníze nedostal za nic, co bych považoval za přínos pro společnost, žádná spravedlnost v mém vlastnictví těch peněz není). Anebo je odevzdat někam, kde vidím, že zjevně chybí, vlivem nespravedlivého uspořádání společnosti. Tím se nůžky o něco málo sevřou, mé nespravedlivě vysoké prostředky se o něco sníží a nespravedlvě nízké prostředky potřebných se o něco zvýší. Abych minimalizoval možný efekt vytváření iluze, že je vlastně všechno více méně v pořádku, vysvětlím příjemci svůj názor na uspořádání společnosti a udělám maximum pro to, abych v něm onu iluzi nevytvářel. Není to ideální řešení, není to tak kvalitní řešení jako usilovat o změny uspořádání společnosti k lepšímu, tak aby takové indiviuální přesuny peněz (zdráhám se použít slova dar, protože implikuje, že původně patřily dárci, což je podle mě sporné, když, jak jsem uvedl výše, jsem si je nijak spravedlivě nezasloužil) nebyly potřebné. Myslím, že můžu o takové změny systému usilovat paralelně s dílčími přesuny peněz ve prospěch potřebných, že se tyto dvě aktivity nevylučují společensko-politicky ani morálně.

Nejde mi o léčení si výčitek svědomí (těch se ani zbavovat nechci, protože vím, že si zasloužím je mít), nebudu si osobně připadat lépe, nedělám takovou věc kvůli svému pocitu. Jsa součástí systému, který kritizuji, ale na kterém se tak jako tak podílím (ať už s penězi zacházím ve svůj prospěch či v prospěch jiných), budu si vždycky připadat blbě. Z určitého úhlu pohledu se člověk podílí na systému jakoukoliv činností kromě provádění revoluce, tzn. nemohl by dělat skoro nic, aby se na něm nepodílel. Jde o to, co bude mít méně špatné důsledky pro dobro společnosti. Jistě to vědět nemůžu, ale domnívám se, že napáchám méně zla, když se vedle snah o změnu systému budu snažit i o zlepšování kvality života konkrétních lidí na individuální bázi.