Anarchism Blog

Snůška planých protestů proti nesmyslnosti světa

Střípky lingvistické kritiky politicky korektního jazyka

5 komentářů

Pokusím se nyní vysvětlit, proč nepovažuju za dobrý nápad vynucování používání politicky korektního jazyka. Aby nedošlo k omylu, hned ze začátku konstatuju, že se považuju za feministu, tedy rozhodně raději za feministu, než za antifeministu. Nevím (mimo jiné) proč by měla žena za zcela tutéž práci dostávat menší výdělek než muž (jak tomu stále je ve všech zemích světa), proč by rodina měla ekonomicky záviset výhradně nebo z většiny na výdělku z práce muže, i v případech, kdy žena je schopnější a tedy schopna obstarat výdělek větší, ani proč by v učebnicích a encyklopediích toho či onoho u hesla člověk měl být jako výchozí zobrazen muž, proč by chlapečci měli mít modré a holčičky růžové dudlíky, proč by na volebních lístcích měli převažovat muži, když potom lidé z těch lístků ponesou zodpovědnost za společnost, v níž muži nepřevažují a plno dalších věcí. Tyto myšlenky se však bohužel často prolínají s jinými, které mají dle mého názoru úplně odlišný, až zcela opačný vztah k rozumu. Otázky, které v tomto textu budu rozebírat, se dotýkají téměř všeho, co považuju za zásadní; intelektuálně poctivá a důsledná analýza tohoto „tématu“ by musela být řádově rozsáhlejší, berte proto prosím následující řádky jako takovou betaverzi úvahy, která nutně potřebuje hafo kritických komentářů, aby se mohla stát plnou verzí.

Jedinec získává schopnost používat jazyk v podobě optimální pro komunikaci s těmi, od nichž ji získává. Zejména v nízkém věku mají umělé zásahy do tohoto procesu drastické důsledky pro jedincovy komunikační schopnosti. Víme, že když je dítě při používání nespisovných výrazů opravováno k používání spisovných, když je systémem sankcí nuceno mluvit jinak, než je pro ně přirozené, odráží se to negativně na jeho komunikačních schopnostech v budoucnu. V krajnosti, když necháme dítě mluvit nespisovně, máme mnohem větší šanci, že nám z něho vyroste spisovatel, než když ho budeme opravovat (v takových těch případech jako „říkej dvěma, ne dvouma„). Extrémním příkladem jsou kliky za sprostá slova v tělovýchovných institucích. Ví se, že fyzickými tresty za (z pohledu trestajícího) nekorektní vyjadřování se dosáhne radikálního zhoršení vyjadřovacích schopností a potažmo obecně rozumových schopností daného jedince. Stejný efekt pochopitelně má opačná tendence: buranské vysmívání se sečtěle mluvícím dětem, nátlak preferující hovorové vyjadřování (jinými slovy, zakazovat někomu říkat „ty vole“ je stejně devastující, jako nutit někoho říkat „ty vole“).

Netroufám si tvrdit, zda toto nějak souvisí s faktem, že v progresivních společnostech se jazyk vyvíjí prokazatelně rychleji, než v konzervativních společnostech, nicméně přirozený jazyk, pokud jeho rozvoj není násilně tlumen, pravděpodobně existuje v nejekonomičtější možné podobě. Ustaluje se takový, jaký je technicky nejvhodnější pro komunikační potřeby daného společenství. Jazyk se mění zejména proto, že na jedné straně vzrůstá počet pojmů, k jejichž vyjádření je třeba nových výrazů, na druhé straně trvá fyziologická potřeba mluvidel nenamáhat se víc, než je zdrávo. Proto se např. mění pomocná slova v koncovky a ty pak zanikají, aby byly časem zase nahrazeny novými pomocnými slovy, protože (brutálně laicky řečeno) objem výrazu, co se nám vleze do okamžité paměti a do plic je více méně stále stejný, bez ohledu na objem významu, který bychom rádi najednou vyjádřili. Proto se může stát, že vyjadřujeme-li nějaký rozdíl mezi dvěma jevy, zvolíme si pro častěji se vyskytující a tedy častěji vyjadřovanou alternativu pohodlněji vyslovitelný výraz a naopak. Pravděpodobně k tomu dochází zcela nezávisle na kulturní symbolice toho, co zrovna pojmenováváme.

Vztah mezi výrazem a významem je podle všeho čistě náhodný. Je to otázka konvence, funguje to tak, jak to funguje, protože v daném jazykovém společenství je nejvýhodnější, aby to zrovna tak fungovalo. Výrazy nejsou nositeli významů (v žádné hlubší než konvenční rovině). Skupina hlásek k+ů+ň v sobě nijak neobsahuje pojem koně; nelze jej z ní nijak jednoznačně odvodit, neznáme-li příslušnou konvenci. S velkou nadsázkou lze říct, že současná vědecká lingvistika vyřešila spor o univerzálie (vítězi jsou Aristoteles a nominalisté). Existuje též zásadní rozdíl mezi pohledem na současný stav jazyka a pohledem na historický vývoj jazyka. Tyto nejsou zdaleka tak úzce propojeny, jak by se mohlo zdát. Výrazy v sobě nenesou svoji historii (skutečnost, že např. slovo věž etymologicky souvisí se slovem vůz, nikoliv výška, je zřejmě mnohem irelevantnější pro pochopení podstaty jazyka, než se dříve myslelo). To, jak se používají dnes, nemusí nijak vycházet z toho, jak se používaly dříve. To, jak bylo nejvýhodnější používat výraz pro určité jazykové společenství v minulosti, se liší od toho (a nemusí mít nic společného s tím), jak je nejvýhodnější používat výraz pro určité jazykové společenství v současnosti. To, že se koncovka ženského příjmení -ová vyvinula z dřívější představy, že muž vlastní svoji manželku, nijak nevysvětluje podstatu používání této koncovky v současném jazyce (obdobně jako třeba to, že se člověk biologicky vyvinul z opice, nijak nevysvětluje podstatu současného člověka).

Dostáváme se k tomu, že gramatický rod se jmenuje rod jen proto, že ho tak kdosi kdysi pojmenoval (a můžeme spekulovat o tom, že by si to raději odpustil, kdyby tušil, k čemu všemu to povede). Jazyky, které touto gramatickou kategorií nedisponují (např. maďarština a finština), tím nijak nestrádají. Vztah mezi pojmy muž a žena je vždy naprosto stejný, ať už se v daném jazyce pojmenovávají výrazy stejně nebo jinak skloňovanými, podobně jako např. vztah mezi pojmy přítel a nepřítel je úplně stejný i v jazycích, kde výraz pro nepřítele není odvozen od výrazu pro přítele (např. v angličtině friend a enemy). V jazycích, v nichž rod existuje, nemá rod řady výrazů žádný vztah k pohlaví označovaného pojmu, např. židle není nijak ženská a stůl není nijak mužský (konec konců, např. ve francouzštině nazveme tentýž stůl la table). Za účelem odstranit zmatení terminologie operují někteří lingvisté s termíny bezpříznakový člen a příznakový člen. Např. výraz student nebo kolega nemá žádný vztah k pohlaví, může to být muž i žena, je to bezpříznakový člen; výraz studentka či kolegyně má vztah k pohlaví, může to být jen žena, je to příznakový člen. Je ironické, že z tohoto úhlu pohledu je oslovení „studenti, kolegové“ neutrální, zatímco oslovení „studenti a studentky, kolegyně a kolegové“ je sexistické. Zejména se však zdá, že tvrzení některých feministů, že gramatická priorita mužského rodu nad ženským v jazyce odráží nadvládu mužů nad ženami ve společnosti, může být ve světle výše uvedených souvislostí zcela zcestné.

(Pokračování příště, v reakci na komentáře.)

Reklamy

Written by bhy

Září 18, 2007 na 9:22 pm

Zasláno do Jazyk

5 komentářů

Subscribe to comments with RSS.

  1. V základě souhlasím, že není správné vynucovat korektní jazyk, stejně jako není správné vynucovat jiné lidské projevy podle představ mocných. Ale s argumentací nemůžu na spoustě míst souhlasit. Nemůžu argumentovat na poli lingvistiky, ale pokusím se jej (korektní jazyk) obhájit v širších souvislostech.
    Jazyk podle mě nefunguje jenom na úrovni optimálního předávání informací mezi jedinci či mezi médiem a jedincem. Stejně nepopisuje veškerou lidskou zkušenost a určitou těžko pojmenovatelnou zkušenost přetváří či dotváří a tudiž z ní kus vylučuje. Jazyk funguje v sociální skutečnostni spolu s dalšími rovinami (způsob oblíkání, účesu, chození na určitá místa, dávání a nedávání na odiv některých rovin bytí) na symbolické úrovni a je součástí lidské identity, nebo méně hluboce a dneska populárněji řečeno imidž. Právě tato sociální skutečnost a z ní vyplývající lidská zkušenost ze sociálna, upravuje pohled na svět jako například ženský či romský, přičemž tako zkušenost může být verbalizována právě jen jazykem, který vytvořil odcizení zkušenosti a jazyka (verbalizace světa a zkušenosti). Monomediální lingvistický pohled (tedy pohled, kdy jazyk je jediným symbolickým garantem sociální skutečnosti) nejlépe ukazuje závěrečná argumentace některých lingvistů o bezpříznakových znacích. Sice to zní pěkně, ale ve chvíli, kdy v šalinách je obrázek ženy v modrém obleku s nápisem staňte se řidičem, nebo jinými slovy může někdo mít za manželku profesora – ženu?

    Pavel

    Září 19, 2007 at 1:32 pm

  2. Jasně že jazyk nefunguje jenom jako optimální komunikační prostředek, má i další funkce včetně kulturní a symbolické (i když v nich stejně většinou figurují výrazy, co se vyvinuly jako součást optimálního komunikačního prostředku, což je ovšem vedlejší ve chvíli, kdy mají jinou funkci), jasně že je součástí jedincovy identity a imidž, to lingvistika nijak nepopírá. Ale ty výrazy se nevyvinuly jako kulturní symboly, těma se staly až potom. (V současným jazyce můžou mít kulturní symboliku, ale vyvinuly se jako optimální komunikační prostředek.)
    Jazyk určitě nepojmenovává zkušenost přesně a tak ji svým způsobem mění, zasahuje do ní (někdy se operuje se čtveřicí termínů: forma obsahu, forma výrazu, substance obsahu, substance výrazu), ale neřekl bych, že jazyk vytváří odcizení (lidi vytváří jazyk, takže asi oni vytváří to odcizení). Moc nechápu, jak jsi z argumentace o bezpříznakovým členu vyvodil, že lingvisté považují jazyk za jediný symbolický garant sociální skutečnosti; jde tam spíš jen o konstatování, že v úzu se gramatický rod výrazu nekryje s pohlavím toho, co se výrazem označuje (pročež může být označení „rod“ zavádějící). Pořád mi nedochází, proč je sexistické, když jsou ženy označovány stejnými výrazy jako muži (řidič, profesor), ale není sexistické, když jsou označovány speciálními výrazy (řidička, profesorka).
    Mám za to, že vztahy uvnitř významové roviny nezávisí na vztazích uvnitř výrazové roviny. Vztah mezi pojmy (ve smyslu významy, ne výrazy) „stůl“ a „židle“ je tentýž bez ohledu na to, jaký rod (jestli vůbec nějaký) mají jim přiřazené výrazy v daném jazyce. Vztah mezi pojmy „muž“ a „žena“ je stále tentýž i když se o nich mluví v jazyce, co žádný gramatický rod nemá nebo má rodů třeba sedm. Mně nejde o shazování celé kulturní funkce jazyka, jen o to, že není vztah determinace mezi gramatickým rodem výrazu a pohlavností označovaného pojmu.

    bhy

    Září 19, 2007 at 11:50 pm

  3. I po druhém přečtení jsem nezachytil hlavní myšlenku článku. Snažil jsem se reagovat na třetí odstavec, ale po dalším čtení jsem to smazal, protože v kontextu celéhéo článku byla moje reakce k ničemu. Je tam spousta různých názorů, které jsem myslel, že přerostou v jeden komplexní náhled na „politicky korektní jazyk“.

    Digi

    Září 21, 2007 at 2:42 pm

  4. No, článek (jako řada dalších v tomto blogu) hlavní myšlenku nemá, je to myšlenek několik, nakousnutých a nedokončených, seřazených v podstatě jen tak, jak mi přišly na mysl (proto jsem ho označil za betaverzi, ale jak si ho po sobě čtu, je to sotva alfa verze).
    Chtěl jsem nejdřív z lehce psychologického hlediska ilustrovat zhoubnost umělých zásahů do komunikačních schopností člověka (ta je nesporná, takže jakékoliv přijímání jakýchkoliv změn kódu musí být individuálně dobrovolné, ale o tom se asi nikdo nepře) a pak naznačit pohled současné lingvistiky na arbitrární, konvenční vztah výrazu a významu (výrazová a významová rovina jazyka jsou na sobě nezávislé, obě mají svá pravidla a různé výseky významové roviny se v různých jazycích připojují k různým výrazům) a implikace tohoto pohledu pro feministický politicky korektní jazyk (ostatní dimenze politicky korektního jazyka nemají zcela tytéž souvislosti, budu je rozebírat postupně v dalších částech), které jsou asi takové, že jestliže gramatický rod výrazu nezávisí na pohlaví významu (viz „stůl“ a „židle“, ale na to mi můžete namítnou, že zřejmě neexistuje jazyk, kde by např. jednoho rodu byly výrazy pro „muž“ a „dcera“ a druhého rodu výrazy pro „žena“ a „syn“), pak je trochu absurdní považovat případnou dominanci mužského rodu ve výrazové rovině za odraz dominance mužského pohlaví ve významové rovině (na to mi můžete namítnout, že druhotná, kulturně-symbolická funkce výrazu zase nezávisí na její původní komunikační funkci a tedy svůj „nadkonvenční“ vztah k významu mít může).

    Nejde mi o to dokázat, že mám pravdu.:) Ani jazykověda netvrdí, že má pravdu, snaží se posuzovat jazyk objektivně a vzhledem ke své společenskovědní povaze si vyhrazuje právo mýlit se v podstatě v čemkoliv.:) Mám ale dojem, že dosud nikde nikdy nedošlo k důsledné konfrontaci lingvistických poznatků s argumenty feministických teorií o jazyce, a že v zájmu přiblížení se „pravdě“ je taková konfrontace hafo potřebná, tu se snažím (a dalšími články budu snažit) vyprovokovat.
    Proto jsem se zpočátku snažil předstírat větší zaujatost, než jakou ve skutečnosti zastávám (mimochodem, jasně že hned jak bude nějaké společenství přirozeně mluvit feministicky politicky korektním jazykem, bude předmětem synchronního jazykovědného studia toho společenství tento jazyk, ne to z čeho se vyvinul), ale moc se mi to nepovedlo (hned ve druhém komentáři přiznávám barvu). Asi tak.

    bhy

    Září 22, 2007 at 9:49 am

  5. …(obdobně jako třeba to, že se člověk biologicky vyvinul z opice, nijak nevysvětluje podstatu současného člověka)…

    Tak takhle prosííím néééé. Myslím si, že podstatu současného člověka přesně vystihuje to, z čeho se vyvinul, ale opice to rozhodně nebyla. Taková opice (pavián, gibon, atd.) tu s námi žije v naší době, proto se z ní člověk ani jaksi vyvinout nemohl.
    Naproti tomu třeba takový pes se s určitostí vyvinul z vlka (i když ten dnes také žije, pokud ho nevystřílí myslivci) a vlčí povaha a vzhled plně vysvětlují podstatu současného psa…
    Je to takové zapeklité, že?

    Klidně bych se to pokusil vysvětlit, ale obávám se, že by to všechny nudilo…

    Špek

    Červen 11, 2008 at 11:59 am


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: