Anarchism Blog

Snůška planých protestů proti nesmyslnosti světa

Free software závisí na kapitalismu

leave a comment »

Už před časem jsem se na těchto stránkách bránil spojování konceptu free softwaru s myšlenkami anarchismu a poukazoval na nedůslednost takových úvah. Tvrdil jsem tehdy, že jediný model, slučitelný s anarchistickými ideály, je public domain, tedy vzdát se jakýchkoliv nároků na vymáhání dodržování autorských práv, a že softwarové licence copyleftového typu jsou spíše sociálně-demokratické a licence typu BSD spíše liberálně-demokratické, konec konců obě eventuálně využívají ve větší či menší míře donucovacích prostředků právního státu. Nyní musím zajít ještě dál a konstatovat, že v dnešní době už je jakékoliv spojování softwarových licenčních modelů s idealistickými politickými ideologiemi jen naivně nostalgickým sněním.

Abych nebyl pochopen špatně, samozřejmě je pravda, že politický aspekt zde, jako všude, existuje. Free software je demokratičtější, poskytuje uživateli práva a svobody, které mu jiný software neposkytuje, čímž reguluje případně nespravedlivý tržní vztah mezi autorem a uživatelem, v němž by autor měl příliš mnoho práv a uživatel příliš málo. Podobně jako u daní nebo předpisů na ochranu práv zaměstnanců a životního prostředí se jedná o demokratickou regulaci negativních důsledků volného trhu. Je tedy zcela legitimní prohlašovat, že chci používat jen free software, protože chci, aby byl vztah mezi mnou a autorem mnou používaného softwaru vyrovnaný, nechci aby byl jednostranně výhodný pro autora a jednostranně nevýhodný pro mě. Je však zcela nesprávné prohlašovat, že chci používat jen free software, protože je v souladu s mým tím či oním radikálně protikapitalistickým (anarchistickým, socialistickým) přesvědčením. Není. Jedná se vždy o primárně tržní vztah, jen do různé míry regulovaný.

Podívejme se, jak dnes free software vzniká. Kdybychom počítali každý samostatný projekt jako stejně velkou jednotku, mohli bychom snad tvrdit, že většina free softwaru pořád vzniká tradičním, komunitním způsobem, dobrovolnou spoluprací hrstky nehierarchicky organizovaných nadšenců. Počítáme-li však jako větší jednotku software, sestávající z většího množství kódu, používaný větším množstvím lidí, pak se situace dramaticky mění a můžeme konstatovat, že ty větší, známější, rozšířenější a úspěšnější freesoftwarové projekty, které měly nezastupitelný podíl na rozšíření freesoftwarových operačních systémů, jsou v posledních letech financovány takřka výhradně nadnárodními korporacemi (rozuměj obchodními společnostmi), jejich kód je vyvíjen zaměstnanci těchto korporací a vývoj se ubírá směrem, určovaným těmi korporacemi. Jediným motivem je pochopitelně zisk, jinak by to korporace nedělaly. Ony se ani z principu té instituce nemohou věnovat dobročinnosti, akcionáři by pak ťukajíce si na čelo odešli jinam. Jestliže je vedlejším důsledkem více práv a svobod pro uživatele, pak je to jenom vedlejším důsledkem, o který jim nejde, na který kašlou. Z jejich strany máme záruku, že jim vždy půjde o zisk. Nemáme žádnou záruku takového typu, že vedlejším důsledkem toho vždy bude free software, nebo něco jinak výhodného pro jinou stranu. Korporace se z principu nikdy nemohou chovat eticky. Zisk je pro ně vždy nad vším ostatním a to je vždy neetické. Nemorální jednání, s prospěšnými vedlejšími důsledky, je stále stejně nemorální. Že nám v současnosti korporace financují free software je dočasným důsledkem souhry náhod, ne nějakého obratu k veřejně prospěšné firemní politice.

Free software není obecně etická teorie, přenositelná kamkoliv jinam. Týká se konkrétních věcí, operuje s konkrétními termíny, označujícími konkrétní věci z prostředí informačních technologií, zabývá se právy a svobodami ne všech bytostí, ale jen úzkých sociálních skupin (autorů a uživatelů softwaru). Celý koncept závisí na fyzické existenci počítačů, bez nich by celá myšlenka neměla smysl a ani by nevznikla. Nemá smysl předstírat, že mluvíme o něčem víc, než o nástrojích. Jakýkoliv počítač, na nějž lze nějaký free software nainstalovat, je složen z komponent, vyrobených nadnárodními korporacemi v zemích s levnou pracovní silou a nedostatečnými předpisy na ochranu práv zaměstnanců a životního prostředí. Počítač není o nic ekologičtější, než to, co mu předcházelo. Spočítejte si, kolik zdrojů se spotřebuje k výrobě jedné papírové knihy, a kolik zdrojů se spotřebuje k pohánění stolního počítače, než si na něm tutéž knihu přečtete v elektronické podobě. Jakýkoliv dnes použitelný počítač přispívá k ničení životního prostředí a k rozevírání nůžek mezi kvalitou života v bohatých a chudých zemích, podobně jako jakýkoliv jiný složitější mezinárodně distribuovaný výrobek.

Člověk se může rozhodnout, zda se na tom bude anebo nebude podílet. Může si říct, že nemá (sílu, důvod, cokoliv) na to, aby se proti tomu postavil, a že se bude snažit jednat slušně a správně aspoň v rámci této kultury. Nebo si může důsledně říct, že tohle se jeho jménem dít nebude, odejít do lesů a žít jako nomád a poustevník, zcela mimo vztahy se systémem. A může buď jedno nebo druhé, nic mezitím neexistuje. Neexistuje nic jako kompromis mezi jednáním v rozporu se svědomím a jednáním v souladu se svědomím, neboť jakékoliv jednání, které není v souladu se svědomím, je s ním v rozporu. Pokud si toto čtete jinak, než z ručního opisu uhlíkem na recyklovaném papíře, pravděpodobně jste se, stejně jako já, rozhodli věci jako počítač používat. Pokud jste jako já idealističtí humanisté, negativní aspekty tohoto rozhodnutí vám musí být zjevné.

Nebudu nikomu vstupovat do svědomí. Za sebe mohu konstatovat, že jsem se řadu let plamenně bil za free software, viděl jsem používání počítače s free softwarem jako v souladu se svým svědomím a používání počítače s non-free softwarem jako v rozporu se svým svědomím (a beztak jsem většinou dělal i to druhé, zatímco jsem hlasitě obhajoval to první). Ukázalo se, že jako v dalších věcech jsem dokázal své svědomí zmanipulovat. Celou tu dobu jsem se dokázal vyhýbat uvědomění si, že obě varianty, podle mých dřívějších názorů stojící zcela v protikladu, mají to nejzásadnější společné. Závisí na počítačích, které tím, že extrémně zefektivňují některé činnosti za cenu extrémní spotřeby přírodních zdrojů, symbolizují absurditu dnešní doby, v níž nejenže musí hospodářství stále růst, ale musí růst stále rychleji. Jestliže se navzdory ideálům rozhodnu pro pohodlí počítač používat, je to tak obrovský krok, že to, jak licencovaný software na něm budu mít, je už opravdu, mírně řečeno, vedlejší. To, že některé ideje freesoftwarového hnutí byly ovlivněny některými idejemi anarchismu a levice, nemění nic na tom, že především free software závisí na počítačích a počítače závisí na kapitalismu, ani na pokrytectví těch, kteří před tímto faktem zavírají oči.

V souvislosti s tím mě napadá, který ze svých takzvaných ideálů jsem doopravdy úplně dodržel. Že nikdy nepojedu osobním autem se spalovacím motorem jsem porušil hned po několika měsících. Vegetariánství jsem se dočasně vzdal na detoxu v době regenerace organismu po letech alkoholismu. Obojí bylo čistě z důvodu pohodlí. Tak nevím. Skoro jako by to vypadalo, že člověk si má stanovovat takové morální zábrany, o nichž ví, že se v nich dokáže držet. To je ale hrůza. Copak se člověk nemůže snažit být lepším, než je? A když se mu to nedaří, je to větší selhání, než kdyby se o to ani nepokusil? A co to vůbec je, pokoušet se chovat nějak, když mi to nejde a výsledek je stejný, jako kdybych se nepokoušel? Co z toho kdo bude mít, že jsem se snažil, nebo si aspoň myslel, že se snažím? Nikdo nic.

Reklamy

Written by bhy

Srpen 15, 2007 na 3:03 pm

Zasláno do Společnost

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: