Anarchism Blog

Snůška planých protestů proti nesmyslnosti světa

Kde to vlastně žiju?

2 komentáře

V paneláku, kde jsem bydlel zatím většinu života, to vypadalo už jako úplné maximum co do množství bývalých udavačů mezi sousedy a jejich drzosti. Když mi lidé říkali, že bydlím na Lesné, abych se tam nakonec opravdu odstěhoval, nedokázal jsem si představit dům se stejným složením obyvatel, kde by však v jednom vchodě bylo osmkrát více bytů, a teď v takovém domě bydlím. Vchodové dveře se mají zamykat od sedmi večer do sedmi ráno, někteří je zamykají i v průběhu dne, i na dva západy, i když je nadohled další osoba mířící do vchodu, což je téměř vždy, vzhledem k počtu obyvatel domu, kteří všichni musí tím jedním vchodem procházet. U zadního vchodu se nachází čtyři kontejnery na odpadky, z nichž se většinou line smrad, protože zůstavají pootevřené, protože kdyby je někdo zavřel nadoraz, tak by je důchodci nemohli otevřít. I přes ten neuvěřitelný puch se u zadního vchodu na lavičkách přes den vyskytují posedávající důchodci a nadávají kolemjdoucím ještě ostřeji, než za jiných okolností, protože ví, že v tom smradu se nikdo nebude zastavovat, aby na ně reagoval.

Větština poschodí má stále oficiálně své důvěrníky, bývalé desítkáře, kteří považuji za povinnost nájemníků se s nimi kamarádit. Ve snaze osobně se potkat s každým, kdo na jejich patře bydlí, se nezastaví před ničím. Stojí u okna a hlídají, kdo z patra vchází do domu, a pak vychází z bytu náhodou zrovna tehdy, když jde nic netušící nájemník od výtahu ke dveřím svého bytu, aby se ho mohli začít vyptávat na věci, jako kde studuje nebo pracuje, kam pojede na dovolenou, a vůbec jim to nepřijde zvláštní a strašně se diví, když na to někteří nájemníci reagují nevrle. Někdy jen tak sedím doma, něco neškodného dělám, a pochvíli si uvědomím, že z chodby jsou už delší dobu slyšet šouravé kroky sem a tam, sem a tam, to desítkářka hlídá a snaží se nachytat někoho konkrétního, koho už dlouho neměla příležitost se na něco zeptat. Když slyší z bytu cinkání klíčů, stáhne se do takové části chodby, aby to vypadalo, že nevinně vychází ze svého bytu. Poznat se to dá tak, že když otevřu dveře, tak ona prostě zůstane stát na svém kraji chodby a stojí tam tak dlouho, třeba pět minut, dokud nevyjdu z bytu nebo zase nezavřu. Někdy, když se konkrétní partaj, kterou je třeba inspektovat, neukazuje na chodbě už opravdu dlouho, neváhá desítkářka na chodbě prostě jen tak stát a zírat na vchodové dveře, třeba hodinu, dvě.

Trvalo mi docela dlouhou dobu, než mi došlo, že se paranoidních představ o sousedech nezbavím jinak, než že si empiricky ověřím jejich pravdivost. Byl jsem šokován, když jsem zpozoroval, že převážně nešlo o moje stíhy, když jsem uviděl kukátkem desítkářku zírat na moje dveře a byla tam i po hodině, když jsem se šel podívat znova. Ta samá, co se ani nesnažila nijak zakrýt, že na mě čekala na lavičce před domem a pak za mnou vystartovala k výtahu, aby se mě mohla zeptat, jestli už vím, kam pojedu na dovolenou. Protože už nejsou národní výbory, je nejisté, kam chodí udavači takto získané informace o životech lidí hlásit. Domnívám se, že výbor společenství vlastníků může být složen z bývalých stranických funkcionářů, jejich chování by tomu odpovídalo. V zimě jeden z výboru čas od času stojí pod domem a dalekohledem kontroluje, které byty nemají zavřená okna a nechávají tak utíkat teplo ze stoupaček. Nájemníci bytů, jejichž okna jsou otevřena delší dobu, bývají telefonicky kontaktováni a když se nehlásí, je jim za asistence hasičů násilím otevřen byt a okna zavřena v jejich nepřítomnosti. Oficiálně zdůvodněno to je strachem o to, že se nájemníkovi něco stalo, když nereaguje na telefon.

To, že důchodci berou chodby jako společenské místnosti a hodiny se tam spolu vybavují tou svou uřvanou, nedoslýchavou intonací, takže to musí všichni přítomní na patře poslouchat, místo aby šli do bytu jednoho z nich, už ani není hodné pozastavování se. A ne že by mluvili o normálních věcech, tedy o věcech, které jsou normální pro důchodce, třeba o nemocech. Baví se zásadně o tom, kdo jim vadí, a to třeba tím, že vypadá divně, že rychle chodí, že nezdraví, že je mladý, že dokáže zamčít tak rychle, že ho nestihnou začít otravovat, a to říkám zcela vážně. Zkrátka člověk je jim vystaven i když sedí v klidu u sebe doma. Předseda výboru společenství vlastníků, nebo co to je, neumí vůbec mluvit normálně a nepřetržitě křičí, kdykoliv něco říká, takže druhá strana má pocit, že je jí neustále nadáváno. A nejen druhá strana, protože stačí, aby mluvil kdekoliv v domě a je to slyšet kdekoliv v domě. Třeba někomu něco říká dole na plácku u těch kontejnerů a v šestém patře, při přivřeném okně, je mu rozumět každé slovo. Dole na nástěnce, kde se ve všech oznámeních zásadně používá výrazu „nájemník“ místo „vlastník“ a „podnájemník“ místo „nájemník“, trvale visí poděkování výboru všem, kteří nejsou lhostejní a všímají si dění v domě kolem sebe.

A někteří nedůchodcovští sousedi nejsou o moc lepší. Poslouchají hlasitě puštěné stupidní televizní pořady (čím debilnější, tím hlasitěji), hlasitě puštěnou tupou, rytmickou hudbu (idem), kouříce hnusné, neznačkové cigarety s oblibou hlasitě telefonují na balkoně (skoro furt od doby, co objevili skype), aby všichni museli znát detaily z jejich života (kdo se kde opil a nezvládl dojít domů), mluví čím méně arikulovaně a čím heslovitěji, tím hlasitěji a jejich dítě, které už jinak umí normálně mluvit, se zřejmě z nedostatku normálních kamarádů často rádo baví vydáváním hlasitých, neartikulovaných skřeků. A tihle všichni si připadají normálnější, než někdo, kdo žije sám a chodí po chodbě rychle.

Co to je za logiku? Člověk se snaží být nenápadný a neupozorňovat na sebe, od druhých nežádá totéž, žádá pouze respektování toho, že to dělá a místo toho je jeho snaha o nenápadnost důvodem pomluv a útoků na soukromí. Možná jsem úplně mimo ohledně souvislosti s udavačskou kulturou minulého režimu, možná se zde prostě náhodou sešlo příliš mnoho příliš tupých lidí na jednom místě. Pokud jste v podobné situaci, radím vám, jediná možnost je nijak jim v ničem neustupovat. Když se s vámi budou chtít bavit o něčem osobním, slušně odmítněte, jinak se jich už nikdy nezbavíte. Nemůžou vám nic, snaha o nenápadnost a vyhledávání soukromí nejsou trestné.

František Halas, ten co podle něj bolševici pojmenovali toto náměstí a tajili, že byl v mládí anarchistou (jak ironické), se musí při pohledu na soužití těchto lidí obracet v hrobě.

Reklamy

Written by bhy

Červenec 31, 2007 na 11:36 am

Zasláno do Společnost

2 komentáře

Subscribe to comments with RSS.

  1. Kvalitka.
    K tomu, co píšeš na konci (propojení duchen a komoušů), se vyjadřoval jednou starej hipík Hapka. Tvrdilˇněco ve smyslu, že komunismus byla z půlky vláda připrdlej měšťáčků, kterým vadili lidi, co poslouchali jinou hudbu, nečuměli na telku a tak. Zkrátka všichni kdo nebyli stejní kreténi jak oni.

    Pavel

    Září 9, 2007 at 4:53 pm

  2. Já nevím, já bych asi na práh před dveřma sypal pepř, pokud by to nepomohlo, použil bych pasti na vlky, pokud i z této lsti by se šikovné důchodkyně vyvlékli, doporučil bych rakvičky se šlehačkou plněné arzenikem. (pozn.aut.pozn. = poznámka autora poznámky:) – tyto praktiky mohou být shledány ilegálními)

    Digi

    Září 10, 2007 at 3:18 pm


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: