Anarchism Blog

Snůška planých protestů proti nesmyslnosti světa

Osvobodit se od sobectví

28 komentářů

Prostředí, v němž se člověk pohybuje, formuje jeho osobnost nejen takovými přímými způsoby, kdy je zjevné, že jedinec za své případné problémy nemůže, jako že z něj udělá duševně a sociálně patologický případ třeba pro obyčejnou řečovou vadu, kterou většina jeho okolí pro svoji tupost explicitně netoleruje, ale i zdánlivě bezvýznamnými, drobnými, na první pohled neutrálními reakcemi na jeho chování, kdy jedincovo okolí v dobré víře, že se snaží mu neublížit, dává jeho nepříjemným vlastnostem jejich nekritizováním prostor pro růst. Nechme stranou více i méně zjevné rodinné důvody jedincova egocentrismu a postavme jej do situace, kdy je mu – přes všechny jeho snahy umlčet nebo aspoň oslabit svůj rozum – najednou z ničeho nic odkryta iluzornost jeho dosud celoživotního pohledu na svoje jednání a svoji zodpovědnost za jeho důsledky, kdy vidí, že jeho zdánlivě racionálně založený dojem o tom, že je spíše dobrým než špatným člověkem, byl trapně jednoduchými mechanismy udržovaným sebeklamem. Myslel si, že je v pořádku dělat to, co dělal, protože lidé viděli, že to dělá a viděli, že je přesvědčen, že je to v pořádku, a tak by ho v zájmu pravdy jistě upozornili, kdyby to v jejich očích, dokonce i podle kritérií, která jedinec sám hlásal, v pořádku nebylo. A když ho neupozorňovali a on nejasně tušil, že jejich hodnocení jeho činů je podstatně negativnější, než dávají najevo, tak místo aby je obdivoval a vážil si jich pro jejich výjimečnou shovívavost a toleranci, místo aby je bral jako vzory pro korekci svého jednání, neváhal obviňovat je ze lži a pokrytectví. Oni mu zase nemohli plně říct, jakým dojmem to působí a smyčka se tak postupně utahovala. Jaké jsou jedincovy možnosti být dobrým člověkem, když činy, které dříve automaticky považoval za jednoznačně dobré, byly před jeho svědomím zdiskreditovány tváří v tvář jejich důsledkům?

Není to vina nikoho dalšího, nikoho zvenku. Jestliže v téže situaci zareagují dva jedinci různě, jeden z nich se poctivě zamyslí nad možnými důsledky své reakce a podle toho ji – bez ohledu na svůj osobní prospěch – uzpůsobí tak, aby přinesla obecně co nejvíce dobra a co nejméně zla, zatímco druhému se nechce k poctivému zamyšlení sbírat síly a pudově uhne před hrozícím náporem duševní práce ve prospěch okamžitého, hmatatelného prožitku primitivní příjemnosti, pak nelze ani s vynaložením všech sil nijak rozumně obhájit, že bylo v jakémkoliv smyslu lepší rozhodnutí druhého z nich. Neohlížejme se nyní na to, zda předtím nezvratné biologické a psychologické faktory neumožňovali jedinci jednat ze svobodné vůle, protože na to není samozřejmá odpověď. (Je třeba zdůraznit, že neurologie dosud nepokročila tak daleko, aby bylo možné jednoznačně říct, že svobodná vůle závisí na biologických podmínkách, tzn. např. že je dost možná nesmysl, i z čistě materiálního hlediska, aby vliv omamné látky byl považován za polehčující okolnost při nemorálním jednání apod.) Důležitější v této úvaze je, že teď už jedinec jednoznačně svobodnou vůli má, nyní už vidí před sebou průzračně (aspoň relativně průzračně proti tomu, co viděl dřív), jako na dlani, řetězce důsledků svých činů a má možnost si vybrat, zda se dál chovat instinktivně, tedy zle, nebo zda silou potlačit instinkt ve prospěch rozumu, tedy se chovat dobře. Tyto dvě možnosti jsou takové, jaké jsou, protože jedinec dobře ví, že čím více dokáže potlačit své emoce, tím společenštěji a morálněji bude jednat a naopak, čím větší dá svým emocím průchod, tím bude jeho chování asociálnější a horší.

Paradoxní je, že k realizaci té správné varianty potřebuje jedinec sílu, kterou umí získat jedině kontaktem s lidmi. Čím méně se nimi stýká, tím méně sil má k chování podle svého přesvědčení. Jenže stýkat se lidmi nikoliv pro jejich dobro, ale pro vlastní prospěch (získání síly), je nemorální. Lidi nelze nikdy brát jako prostředky k čemukoliv, i když jim to nijak neuškodí, i když je to pro jednoznačně dobrou věc, pořád je to nečisté, protože to není přímo pro ně, není to přímo ve prospěch těch, na nichž se toho chování (i když je to jen třeba jeden telefonát) jedinec dopouští. Většina lidí není v takové situaci, jako jedinec, proto nepotřebují kontakt tak nutně jako on, a zbývá mu pořád ta nejistota, že jim tím kontaktem nic nedal, že si jen vzal. Není ironické, a pořád stejně sobecké, aby si od nich něco bral proto, aby pak měl sílu jim něco dávat? Je to tak trochu začarovaný kruh, a navíc to navzdory sebevědomému umístění tohoto textu do příslušné kategorie není žádná filosofie, neboť autor těchto řádků zná jen jediného jedince, o němž ví, že je v popsané situaci, a tím je autor těchto řádků. Takže nakonec ani tento text nemá čtenářům něco dát, nýbrž si od nich jeho autor jen bere, bere si jejich pozornost, aby pomohl sobě tím, že se vykecá. Fuj.

Advertisements

Written by bhy

Červenec 13, 2007 na 1:16 pm

Zasláno do Filosofie

28 komentářů

Subscribe to comments with RSS.

  1. Diktace

    Pavel

    Září 9, 2007 at 3:54 pm

  2. Jak vystřihlé ze sociologické přednášky. Jen bych nesouhlasil s názorem, že dnešní člověk vidí daleko průzračněji nezamyšlené důsledky svého jednání než člověk dřívější. Myslím, že to není docela pravda.

    Digi

    Září 10, 2007 at 2:55 pm

  3. to Digi: Inu, pokud je to tentýž člověk, k němuž jsem se v článku pokoušel se vyjádřit (je to jen pseudoosvícenecké maskování první osoby třetí osobou, takže k sociologii na míle daleko), tak pevně doufám, že aspoň některé věci aspoň trochu průzračněji vidí, jinak je to v p*či.

    bhy

    Září 10, 2007 at 3:05 pm

  4. Solidní úvaha o každodenním konfliktů každého z nás..( teda možná ne každého, ale jen z lehce narušenou ( a proto ne zákonitě zlou) psychikou . Akorát moc nesouhlasím s tímto ,, a má možnost si vybrat, zda se dál chovat instinktivně, tedy zle,,.
    Nemůžu se totiž ztotožnit s tím, že instiktivní=Zlé. Myslím, že instinktivní může být mnohdy více ,,dobré,, , než jednat na základě promyšleného úsudku

    Martin

    Říjen 4, 2007 at 11:08 am

  5. Jistě, instinktivní jednání zřejmě není zlé u každého, možná ani není zlé u většiny lidí a jistě jsou jedinci, kteří instinktivně jednají jako lepší lidé, než když jednají na základě rozumového úsudku. Nicméně autor textu (moje maličkost) se o sobě domnívá, že je hluboko uvnitř ve svém jádru sobecký zmrd a tedy pro něj toto zjednodušení více méně platí – čím víc se bude ovládat, tím snesitelnější bude jeho chování pro ostatní. (Omlouvám se za ten zlozvyk, že většinou nenajdu dost odvahy psát o sobě v první osobě.)

    bhy

    Říjen 4, 2007 at 9:05 pm

  6. Přesto přeze všechno, Ty to pořád zužuješ na dobro vůči okolnímu světu. Vem si třeba, že někde chcípáš a díky instinktivní a, pravda i sobecké touze po přežití, to nějak vydiktuješ. Třeba jsou s tebou i jiní lidé, řekněme dvě malé děti, a ty to přežijou díky tvé ,,sobecké touze po přežití,, taky..Pak nutně může být toto jednání dobré, bezohledu na jakousi vnitřní motivaci. Uau teď se docela blížím Totalitaristické obhajobě..( Vladař hadr.. ) ale stejně mě zajímá tvá reakce.

    Martin

    Říjen 11, 2007 at 8:37 am

  7. Nezužuji to, i tvůj příklad se týká dobra vůči okolnímu světu (jakékoliv jednání je s ohledem na jeho motivaci buď primárně sobecké nebo primárně nesobecké, obojí stejnou měrou být nemůže, vylučuje se to), ostatně o nic jiného v životě nejde.:) Rovnítko mezi instinkt a sobectví stavím čistě jen u sebe (a to ještě jen v tomto článku, ne nutně i kdykoliv jindy), na nikoho dalšího se to vztahovat nesnažím. Když bude motivace mého jednání sobecká (touha po mém přežití) a jeho vedlejším důsledkem bude i nějaké dobro (přežití těch dětí), tak jistě není špatné, že k tomu dobru dojde, ale špatná je ta motivace. Myslím, že etické je takové jednání, jehož důsledkem je zamýšlené dobro (nejen u mě, tohle myslím platí obecně). Když má zamýšlené zlo dobré důsledky, není to špatné ve smyslu, že se to nemělo stát, ale není to etické, protože jestliže se snažím dosáhnout něčeho sobeckého a nedělám to pro ty dobré důsledky, tak nikdy nemůžu vědět (a v podstatě je mi jedno), jaké důsledky to bude mít pro jiné než pro mě a ty případně dobré důsledky jsou věcí náhody, může k nim dojít a nemusí, nejsou součástí té motivace. Nemyslím, že lze dobro ponechat náhodě, myslím, že je naopak nutné do náhodného vývoje za účelem dobra zasahovat a tento účel musí být obsažen už v té motivaci k tomu jednání.

    bhy

    Říjen 17, 2007 at 1:21 pm

  8. Jasna. Tak dejme tomu, že tam žadný děti nebudou. Protstě jen chcípáš a pak nějak instinktivně přežiješ, jen ty. Sobecká motivace.. a podle me.. vysledek je dobro. přežils. Teda pokud se dar života dá považovat za dobrý.. od slova DOBRO..

    Martin

    Říjen 18, 2007 at 9:56 am

  9. No jasně že výsledek je dobro, asi by nebylo v pořádku mít o sobě tak špatný mínění, že bych považoval za etičtější nechat sebe chcípnout, než pokusit se přežít. Je otázka, na co by kdo v ohrožení života myslel. Bude to znít blbě, ale troufám si tvrdit, že osobně bych myslel na ty lidi, co bych na světě nechal a snažil bych se přežít především kvůli nim. Samozřejmě záleží, co by to bylo za situaci, jestli bych měl vůbec čas se zamyslet. Když bych měl tak málo času, že bych se vůbec nemohl zamyslet a jednal bych fakt instinktivně v biologickým slova smyslu, tak je otázka, jestli lze v takovým kontextu hovořit vůbec o nějaké motivaci (důvodu k jednání). Jinak sám jsem součástí světa kolem sebe, aspoň mi to tak přijde (tedy, okolní svět neberu jako svět mínus já), takže bych neměl svoji osobu respektovat mermomocí méně, než ostatní bytosti. Když by nebylo třeba volit mezi dobrem svým a dobrem někoho jiného, tak by bylo etické zachránit sebe, ne sebe jako sebe, ale sebe jako člověka, stejně hodnotného jako je kterýkoliv jiný člověk. Potom zachránit sebe není sobecká motivace.

    bhy

    Říjen 18, 2007 at 10:49 pm

  10. zajímalo by mě jestli ta osoba o které je řeč mluví o alkoholu nebo thc. Ale předpokládám že to první a taky by mě zajímalo jestli je nahlížení na okolí neovlivněným zrakem jakoukoliv látkou ovlivňující vědomí jiný. Tj já už dávno nehulím ale myslim si že náhled kterej sem za ty 3 járy stylu den co den Fuck off získal u mě přetrvává dodnes. Stejně tak lidi co si 4 járy střílí herák maj po úspěšným vyléčení stále jinej pohled na svět než nezasvěcenci. Takže by mě zajímalo v čem onen střed pozornosti tohoto článku smýšlí jinak (nemyslim jak nahlíží na sebe sama ale jak nahlíží na okolí a jeho jevy)

    marfy k tomu tvýmu příkladu. Myslím že břahy mluví o něčem jiným než je instinkt přežití kterej máme podle mě danej (doufám že todle nečte pavel protože už mě asi nikdy v životě nepučí na pivko) lidskou přirozeností od instinktivního jednání kdy jednáš podle svých morálních zásad a svýho svědomí. Tj. spousty punkerů z čáry by podle mě byli radši mrtví ale nemaj na to se zabít jestli víš co tim myslím.
    A nejednání podle svýho instinktivního myšlení je přeci falší a přetvářkou což taky není dobrý. Jediným východiskem teda podle mě zůstává buď kompletně ho změnit čímš zahodíš v podstatě svoji individualitu nebo odbourat špatný věci který v sobě máš což ale není rozhodně jednoduchý ne-li nemožný.

    No a v tom tvým příkladu co když ten člověk přežije jen za cenu života těch dvou dětí pak rozhodně to že přetrvá není dobrem. Existence člověka kterej je zmrd a nehodlá to změnit neznamená dobro a kdyby si to sám uvědomil a prohnal si hlavu kulí tak by ho teprve vykonal. Viz Stalin Hitler Franco nebo Karel Gott

    marass

    Leden 4, 2008 at 7:56 pm

  11. Podle mě je extrémně diskutabilní a nejednoznačný (a taky individuální, případ od případu, sorry Pavle), do jaké míry je náhled bývalýho feťáka na svět i po letech ovlivněnej dřívějším feťáctvím. Záleží, o co mu jde, co je pro něj důležitý, jakej se snaží být, jakej má vztah k tomu dřívějšímu období, jestli všechno z té doby úplně odsuzuje, nebo na něčem z toho dál staví. Nemám valnější ponětí, v čem všem a jak moc bych byl jinej, kdybych většinu mládí nestrávil každodenním chlastáním a/nebo hulením. Mám takový tušení, že některý z problémů, který mají svý příčiny v mým dětství, jsem se tím snažil potlačit a vytěsnit a jejich řešení jsem tak o léta odkládal, pochopitelně s tím důsledkem, že jsem nedokázal normálně emočně a sociálně fungovat, a teď ty problémy stejně musím řešit a k tomu navíc ty problémy, co jsem si v tom feťáckým období přidělal neřešením těch původních problémů, ale to je jen tušení. Celkově to období beru jako negativní (ve srovnání s tím, co by hypoteticky mohlo být). Ale to je jen můj případ, chápu že leckdo to nemá zdaleka takhle extrémní.

    To, že nejednat podle svýho instinktivního myšlení je falší a přetvářkou, je totální pičovina. Instinkt velí tak maximálně přežít (žrát atd.) a rozmnožit se (starat se o potomky a to jen tak, jak je výhodný pro šíření svejch genů). Vysvětlovat tím všechno ostatní je blbost. Fungování společnosti je založený na schopnosti nejednat jen v souladu s těma instinktama. To by pak všechno sociální jednání bylo přetvářkou, to je nesmysl. (Přetvářka je zhruba to, když předstíráš, že máš k něčemu ušlechtilejší motivy, než ve skutečnosti máš, když z nějakýho důvodu chceš, aby si druhej člověk o tobě myslel něco jinýho, než je pravda. Upřímnost není instinktivní jednání, ježišmarja.) Člověk, narozdíl od zvířat, jednajících jen pudově, má svobodnou vůli, může se rozhodovat, jak bude jednat a i když ty rozhodnutí jsou ovlivněný emocema a ty jsou zase ovlivněný biologickýma faktorama, což nepopírám, pořád má člověk zjevně schopnost činit rozhodnutí, který jsou v rozporu s tím, co mu velí instinkt (a nejsou přetvářkou). (Neříkej mi, že se ti nikdy nestalo, že by ti instinkt velel dát někomu dělo, ale ty ses rozhodl to neudělat. Byla to snad přetvářka?) Jinak by všechny společenský vědy byly o ničem, neměly by co zkoumat, všechno by to postihovala biologie, neexistovala by společnost, bylo by jednoduše a bezchybně předvídatelný, jak budou lidi jednat. Fuj, to jsem se nasral, tady ty vulgárně pseudo-darwinistický teorie mě zvedaj ze židle:)

    bhy

    Leden 7, 2008 at 3:10 pm

  12. Břehy kurva tys mě vůbec nepochopil.
    Myslím že břahy mluví o něčem jiným než je instinkt přežití kterej máme podle mě danej (doufám že todle nečte pavel protože už mě asi nikdy v životě nepučí na pivko) lidskou přirozeností od instinktivního jednání kdy jednáš podle svých morálních zásad a svýho svědomí. Tj. spousty punkerů z čáry by podle mě byli radši mrtví ale nemaj na to se zabít jestli víš co tim myslím.

    ROZLIŠUJU možná to tak není ale myslim že pojem instinktivní myšlení jaks ho použil ty je něco jinýho než instinktivní tj. pudový jednání.
    Instinktivní myšlení sem myslel jako myšlení na základě tvé osobnosti, svědomí a morálních zásad. ale asi je to pičovina protože instintk je instinkt

    marass

    Leden 8, 2008 at 11:02 am

  13. No a k tomu kalení. já sem kromě nočních můr a toho ze se na me matka ..ale ve 14ti vysrala nemel zadnej problem a naopak sem mel nadherny detstvi. A chlastal sem s vama mega. proste jaky vychytas crewcko tak to davas. ja a muj bratr..stejny podminky kdyz sme vyrustali. ja sem se ale dostal na surku, ktera me dala impuls k tomu abych zacal hulit. to me zmenilo tak ze sem zacal na vsechno srat a navic chlastat a davat psychedelika coz me zmenilo jeste vic. Muj bratr, tedka ho respektuju, ale toy v podstate. I kdyz na druhou stranu schopnej šmeler. i kdyz ty lidi se kteryma se stykas si vybere tvoje osobnost. Kdybych si neulitaval na fantazii tak nehraju dracak a nepotkam se s pavlem martinem a masterem pipe. A kdyz jo tak jenom potkam nepotkavam se s nima zkrz drd aji ted. TO je stejne psycho pratelstvi zalozeny na drd. proste ste kamosi v tom svete jakkdyby a pak se to projektuje do normalniho zivota

    marass

    Leden 8, 2008 at 11:12 am

  14. V pořádku, beru že to rozlišuješ, jen jsem fakt nepochopil, že instinktivním jednáním jsi myslel jednání podle své osobnosti, svědomí a morálních zásad; měl jsem dojem, že tomuhle se instinkt neříká a je to dost zavádějící, ale jsem ochoten to tak chápat.
    K tomu druhýmu příspěvku – nevim, jestli to člověk dává tak, jaký lidi kolem sebe vychytá. Někdy může vychytat sebelepší lidi, ale jeho osobnost ho stejně přinutí v určitejch situacích zachovat se debilně. A taky nevim, jestli si lidi, se kterýma se stýká, vybírá jeho osobnost, podle mě to záleží taky na těch lidech, jestli ten jeho výběr akceptujou.

    bhy

    Leden 8, 2008 at 1:59 pm

  15. prave osobnost ti to urcuje. kdyz te ty lidi nechcou prijmout mezi sebe znamena to ze jim nevyhovuje zase tvoje osobnost a zas je to jenom jeji selekce. A jestli te prijmou a ty prijmes je, znamena to ze si vase osobnosti navzajem vyhovujou a pak se kolektivne utvari. Utvari se vase nazory a moralni hodnoty (predtim nez sem zacal kourit sem to fakoval (to koureni) , nez sem zacal hulit tak sem to taky fakoval) kulturni nahledy (zacal sem poslouchat na zaklade drona hopas, na zaklade josiho jazz atd.) Osobnost (taky můžem brát jako individualitu) je podle mě důležitější než inteligence (než vzhled samozrejme), vzdělání a jiný vlastnosti. Bez ní bys ostatním neměl co nabídnout.
    Tohle všechno samozřejmě aplikuju na diktáty a ne na bandy toyů s kšiltovkama a stupidníma kecama co se vod sebe nevodlišujou vůbec ničím.

    MC maciburimara

    Leden 10, 2008 at 5:52 pm

  16. No, nemyslím, že to, že někomu nevyhovuje něčí osobnost, je určený jen tou osobností. Právě že v tom hrajou roli i hodnotící kriteria těch lidí, co se rozhodujou, jestli tu osobnost budou nebo nebudou akceptovat (a nemusí se rozhodovat podle podobnosti se svojí osobností, třeba nějak netolerantního člověka bude spíš akceptovat člověk, kterej je narozdíl od toho prvního tolerantní, než někdo, kdo bude stejně jako ten první netolerantní). Z toho, že někdo tu osobnost bude akceptovat a někdo jinej tu samou osobnost akceptovat nebude, právě podle mě vyplývá, že se to liší i podle těch kriterií, ne jen podle té osobnosti.
    Myslim že příslušníci té bandy toyů, co se od sebe ničím neliší, mají taky svoje osobnosti:) možná ne tak atraktivní pro ty, co se považujou za diktáty.

    bhy

    Leden 10, 2008 at 8:19 pm

  17. Ne břehy tak to není

    marass

    Leden 11, 2008 at 11:46 am

  18. No, vzhledem k tomu, že se ti ani nechce říct, proč to podle tebe tak není, tak to budu brát tak, že se prostě snažíš se tu co nejvíc znemožnit:)

    bhy

    Leden 11, 2008 at 12:13 pm

  19. nebuť takovej hipík břehy. nemůžeš hájit všechny. hiphoperští toyové a toyovky sou baštou demence naší kultury. sou tam vyjímky..ale spíš ne.
    hodnotící kritéria sou podle mě taky osobnost.

    marass

    Leden 11, 2008 at 5:47 pm

  20. kdyz nad tim tak premejslim tak je to todle novy pojeti hiphopu obecne.
    Jako jasne brehy uz vim na co reagujes nejpodrazdenejc. Na zobecnovani vlastnosti lidi pod vlivem predsudku. a mam-li se teda vyjadrit vyzrale, inteligentne a tak aby to bylo hodny vysokoskolaka: sem si vědomej toho že když řeknu že všichni metly sou pacy tak se v hafo připadej mejlim. ale na co se zabejvat jednotlivejma pripadama takhle stupidni subkultury.

    marass

    Leden 12, 2008 at 12:45 am

  21. Dobře, hodnotící kriteria jsou taky osobnost, ale jsou součástí osobností těch, co se rozhodujou, jestli toho člověka přijmou, ne součástí osobnosti toho člověka. (Jasně, že v některým případě je spíš problém v osobnosti toho člověka, než v hodnotících kriteriích okolí, ale někdy zase naopak.)
    Nereaguju podrážděně na jakýkoliv zobecňování podle předsudků. Dá se spekulovat o tom, že jsou i užitečný předsudky, když to vezmeš ze široka (třeba když se někdo chová agresivně, máš „předsudek“, že na tebe může zaútočit a dáváš si větší pozor, to je dobrej předsudek), reaguju podrážděně na očekávání nějaké osobnosti u člověka podle toho, do jaké patří kultury. Právě, že lidi ze všech skupin mají nesmírně složitý osobnosti. Podle toho, že se někdo řadí ke stupidní subkultuře, nemůžeš usuzovat na to, že má stupidní duši. O nezávislosti kulturního zařazení člověka na jeho duševních vlastnostech jsem se pokusil něco napsat v článku Kulturně-sociální konformita a konzum nejsou projevy duševní poruchy.

    bhy

    Leden 12, 2008 at 5:54 pm

  22. tak na té osobnosti sme se v podstatě shodli ještě přečtu ten tvůj článek. Ty kladný předsudky bych pojmenoval reflexy.
    Však neříkám že má stupidní duši ale že acceptuje věci jako barvit si oči načerno, hadry shit, pálit si vlasy, útočit sekerou na jukebox z kterýho hrajou PSH a tak. Na základě pózy. Neříkám že z toho nevyrosteš ale v to daný období seš ovlivněnej kriplama který ti říkaj že až je zabiješ tak vstanou. A pak ti to zatmívá myšlení. Pak seš třeba s tím člověkem na pivku a zjistíš že je v pohodě, inteligentní a tak. Už to pro tebe ale není metla ale kámoš. Když říkám že metly sou pacy myslim tim metly jako skupinu, subkulturu, ne duši jednotlivce. Ale stejně co mě řekneš na to že Všichni nácci sou vymazaní kripli?

    marass

    Leden 18, 2008 at 10:10 am

  23. No hodně lidí akceptuje na základě příslušnosti k subkultuře věci, který ostatním, co k té subkultuře nepatří, přijdou hafo absurdní, ale podle mě pořád směšuješ prvky subkultury s osobníma charakteristikama (jaký nosíš hadry a vlasy je něco úplně jinýho, než když ti zatemňujou mysl nějaký nesmyslný názory na život, který ovlivňujou tvoje jednání už ne na estetické, ale na etické rovině).
    Nácci nejsou subkultura, když se někdo hlásí k tomu, že chce násilím odstranit systém lidskejch práv, tak to nepovažuju za subkulturu, tím se vyřazuje z multikulturní společnosti, je to otázka etiky (dobro a zlo), ne estetiky (jaký máš vlasy, hadry, hudbu atd.).

    bhy

    Leden 18, 2008 at 2:22 pm

  24. subkultura ovlivňuje jak hadry a štylko tak i názory. Ještšě sem neviděl punkáče co by uznával rovnou daň a zákonodárnou moc. Ale punkáči stejně jako nácci sou spíš hnutí a to je asi rozdíl i když co třeba šarpáci, Chuloši a tak. Necháme se k tomu vyjádřit Pavla

    propad sem hudbě bůh mě suď, nejsem suť

    Leden 18, 2008 at 3:57 pm

  25. Sice dík za prostor Maro, kterej mi dáváš na Břehyho blogu, ale přesně nedokážu rozlišit váš spor, takže se vyjádřím trošku obecněji snad to hodí ňákej smysl.

    Pojem subkultura se původně používal hlavně ve spojení „subkultury mládeže“ a ne obecně. To bylo způsobený zjištěním, že určitá mládež si vytváří vlastní vzory, způsoby oblíkání a hodnotvou orientaci než zbytek populace. v těchto subkulturách je logicky přítomnej generační odpor. mladí lidě, kteří necítí sympatie nebo solidaritu si vytvářejí vlastní subsvěty, ve kterejch se jim líp dýchá, toto někdy přerůstá až v politickou akci a požadavky někdy ne (američtí hipíci v 60´s versus čeští v 90´s). Počet těchto subkultur je v současnosti tak vysokej (možná souvislost s postmodernou, ale taky s reklamou, která vytváří různý styly, jak na běžícím páse), že orientace mezi nima tvoří součást socializace mladýho člověka řekněme od třinácti let. Těžko se dá zapřít třídní a rodinný zázemí těchto lidí (to nemluvim o genderech) a tedy i orientace a sympatie k určité subkultuře jsou jima ovlivněný (boháči z dobrejch rodin nebudou moc sympatizovat se subkulturama s radikálním politickým a jiným obsahem, naopak u lidí z rozvedených a problematických rodin se dá tušit touha po extrémech, děcka vysokoškoláků sou tolerantnější k menšinám atd.). To ovlivnění se blbě uchopuje protože tam je strašně moc proměnlivejch faktorů, který de těžko pojmout – rozhodně nelze statisticky, spíš se snažit vcítit se, to ale zkresluje. v současnejch subkulturách se objevujou i hodnoty, který jsou převzatý z mainstreamu. Například hiphop je silně materialisticky zaměřenej, je plnej stereotypů a skratkovitýho myšlení, kterým je česká společnost doslova prolezlá. Na základě nutný orientace v subkulturách, tím co prezentujou a tak, se vytváří určitá distance a budování vlastní (řekněme subkulturní) identity. Není možný ani opomíjet vrstevnickej rozměr subkultur, jejich členové sou normální vrstevnický skupiny mladej lidí (my sme v určitý subkulturní nejednotě byli podle mě docela nezvyklou vyjímkou), který se normálně stíhujou ze školy dumaj nad mařkama a kariérou apod.
    Tím, že tenhle typ identity si každej buduje sám a v podstatě si ho dobrovolně v určitým procesu zvolí, tvrzení typu „metloši sou dementi“ se zakládá na jiným základě než „cigoši sou čórkaři“. Je v tom zakořeněnej odpor k hodnotám nebo hudbě nebo stylu, kterej ti příde dementní, protože ty sám si ho odmítl a nepřispůsobuješ se mu. Je to určitý ohrazení se vůči kultuře, kterou neakceptuješ. Nevím jak by mohl existovat punk, kdyby si punkáči nemysleli, že diskouši sou banda kokotů a není potřeba nějak to zjišťovat ani je nějak respektovat, z toho ale nemusí vyplývat že pohrdaj každým konkrétním diskoušem.

    Pavel

    Leden 20, 2008 at 2:06 pm

  26. co na to říkáš břehy? i am the judge. who is a lawyer

    marass

    Leden 20, 2008 at 6:34 pm

  27. břehy is judge for the moment, you are not so fit

    Pamalau

    Leden 20, 2008 at 6:54 pm

  28. No.. podle mě z toho, co napsal Pavel o subkultuře, nevyplývá, že by bylo opodstatněný očekávat od někoho jen na základě jeho příslušnosti k určité subkultuře nějaký jednání na osobní úrovni, který nijak nesouvisí s demonstrací příslušnosti k té subkultuře. Takže můžeš např. od metloše očekávat, že dejme tomu bude pohrdat tvojí oblíbenou hudbou, ale ne že to je vylízanej kokot, co ti dá přes hubu za to, že mu odmítneš dát cigáro. (Rozlišení estetiky a etiky, ale možná to říkám blbě.)
    Vycházím poměrně dobře s různýma lidma, jejichž nejoblíbenější hudba je moje nejneoblíbenější (cepelíni, párply a tak). A propos – punk byl reakcí na odcizení rocku od jeho kořenů:) ale to je dost taková fráze.
    Furt se zdráhám považovat za subkulturu nácky, podle mě tam jde fakt o násilí a atmosféra subkultury to má jen maskovat. Čímž samozřejmě neříkám, že někteří nácci (spíš ti řadoví, kteří jsou manipulovaní těma jejich ideovejma vůdcema) to maskování neberou vážně a nepovažujou, dejme tomu, poslouchání náckovskejch kapel a nošení nášivek s hákáčema za stejně důležitý, jako mlácení cigánů a feťáků. Ale charakteristický pro ně je, že představujou právě skrze to násilí nebezpečí, který „normální“ subkultury nepředstavujou.
    Maro, právě že si nejsem jistej, jestli příslušnost k subkultuře zásadně ovlivňuje názory i třeba na to, jestli je morální někomu rozbít hubu. Podle mě pak už je to něco jinýho, než subkultura (ale zase nechci někomu vnucovat změny terminologie).

    bhy

    Leden 28, 2008 at 12:47 am


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: