Anarchism Blog

Snůška planých protestů proti nesmyslnosti světa

Otevřená otázka práv většiny

4 komentáře

Už v minulých příspěvcích jsem se zmínil o rozdílech mezi názory jednotlivých anarchistů v chápání a míře přijetí či nepřijetí pojmu demokracie. Nelze se spokojit s konstatováním, že někteří anarchisté jsou radikálnější a někteří méně a z toho že se odvíjí i tato rozpolcenost. Zastánci jednotlivých odnoží anarchismu totiž bývají často přesvědčeni o tom, že právě jejich teorie je ta nejradikálnější, a mají pro to vždy řadu argumentů hodných zvážení. Nevystačíme si zde ani s rozdělením na inidividualistické a kolektivistické anarchisty, neboť v obou táborech najdeme jak přesvědčené odpůrce demokracie jako něčeho falešného, udržujícího nesvobodu a odcizení, tak i zastánce teze, že anarchismus je vlastně nejradikálější a tedy nejčistší podobou přímé demokracie.

První skupina vychází z odmítnutí existence jakýchkoliv práv většiny na úkor menšin, neuznává jakékoliv prostředky vymáhání práv většiny a když se jejich představy dovedou do krajnosti, má každý jedinec neomezené právo veta, možnost odmítnout podílet se na jakýchkoliv kolektivních opatřeních, dotýkajících se jeho osoby, se kterými by z jakéhokoliv důvodu nesouhlasil. Tedy kdyby se mělo někde, dejme tomu, postavit hřiště a byť jediný z okolních obyvatel s tím nesouhlasil, mohl by celou věc navždy blokovat. Pokrok většiny by pak závisel na libovůli hrstky vyšinutců. Jiní anarchisté naopak mají představu kolektivních samospráv, které by o jednotlivých otázkách nekritického charaktaru hlasovaly demokraticky, tedy by se mohli vyskytnout nespokojení jedinci, stavící se proti rozhodnutí většiny, kteří by však byli nějakým způsobem nuceni podrobit se. Tím je zase do značné míry potlačen jeden z hlavních rysů anarchismu, tedy osvobození člověka od moci státu.

Jak to tedy udělat, aby ani práva většiny nebyla potlačována na úkor jednotlivců, ale aby ani práva jednotlivců nebyla potlačována na úkor menšiny? Domnívám se, že existuje hned několik možností. Jako nejevidentnější se pochopitelně jeví možnost snadné mobility mezi samosprávnými komunitami, tedy možnost každého člověka odejít z komunity, kde jsou jeho názory v menšině, do komunity, která mu bude svými zákonitostmi bližší. (V různých podmínkách se zřejmě budou komunity různě vyvíjet a jejich členové budou v závislosti na těch podmínkách mít různé názory, bude se to hezky diferencovat.) Na takové řešení by však asi mnoho lidí nepřistoupilo, ne každý se chce podle vývoje politického klimatu několikrát v životě stěhovat. Proto si myslím, že ideální by bylo, kdyby lidé nejdříve přímo demokraticky rozhodli, pro které typy rozhodnutí bude třeba prostá většina, pro které nadpoloviční většina atd., až po některé typy rozhodnutí, k jejichž uvedení v platnost by zkrátka byl třeba souhlas všech jednotlivců bez výjimky. Dobré by bylo, že už samotná tato rozhodnutí by byla předmětem diskutovaného systému, tedy kteroukoliv fázi, vymezení těch jednotlivých typů, by bylo možné měnit při podpoře dostatečného počtu lidí. Jestliže by tedy někdo nesouhlasil s tím, jak bylo rozhodnuto něco, co se týká jeho osoby, mohl by vyvolat hlasování nejen o tom rozhodnutí, ale i o tom, jak velká většina bude napříště ke schválení podobného typu rozhodnutí třeba. Jestli to není anarchie, ale přímá demokracie, tak asi nejsem anarchista, nýbrž přímý demokrat.

Podotýkám, že jiná otázka je, jakým způsobem se potom budou rozhodnutí většiny vymáhat. Ta je však mimo obsah tohoto příspěvku. Ucelenou vizi ideální společnosti podle mých představ na těchto stránkách jistě někdy podám, ale ještě je čas.

Advertisements

Written by bhy

Prosinec 11, 2006 na 2:42 pm

Zasláno do Politika

4 komentáře

Subscribe to comments with RSS.

  1. Nevim, nevim, možná by to chtělo napřed zamyšlení nad tém co je demokracie, co je systém, byrokracie, vlastnictví.
    takhle to vyznívá trochá do ztracena

    Pavel

    Září 9, 2007 at 4:33 pm

  2. Myšlenka, že by si příslušníci komunity už na začátku zřizování této komunity řekli, o čem budou v budoucnu rozhodovat a jak by se k tomu hypoteticky stavěli jednotliví příslušníci, mě, přiznám se, krapet pobavila :) Jinak o vývoji jednotlivých komunit, společností, států atd. se stačí podívat do politické historie. Myslím totiž, že by se historie dozajista opakovala.

    Digi

    Září 10, 2007 at 3:10 pm

  3. To Digi: Jak myslíš, že by se opakovala. Komuna a komunita neznamená jen banda hipíků co se snaží o soběstačnost někde v Luisianě, ale je to samosspráva, která se v současnejch podmínkách nikdy nekonala, takže nechápu, co by se mělo opakovat

    Pavel

    Září 11, 2007 at 9:07 am

  4. Digi, Digi. Neaplikuj diachronní pohled na všechno. Já se z historie snažím poučit hlavně tím, že do ní nejsem zahleděn.

    Pavle, do ztracena to vyznívá možná proto, že jsem to psal v zimě a nepočítal jsem s tím, že to někdy někdo bude číst, nebo snad ani že se někdy s někým ještě budu bavit.:)

    bhy

    Září 12, 2007 at 3:18 pm


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: