Konec pokroku v Holandsku

Squatteři a jejich sympatizanti ve městech, kde jako u nás legislativa nadřazuje právo vlastnit prázdný dům právu na bydlení, se dosud můžou odvolávat na příznivnější podmínky v jiných městech. Ránou pro všechny, kdo viděli v Holandsku určitou oázu pokroku a liberálnosti (třeba nejen díky squattingu, ale i díky tématům hulení, homosexuálních sňatků, asistované sebevraždy atd. – ústupky v těchto věcech mohou následovat) je nynější pravicí prosazená změna práva, stavějící obsazování prázdných domů mimo zákon, spojená se zatčením několika desítek až stovky lidí proti této změně demonstrujících. Těžko k tomu něco dodat; je velmi depresivní vidět kolem sebe rozpadat se kulturu, k níž se autor těchto řádků celoživotně hlásí a toto není zdaleka jediný případ. Zbývá Barcelona, třeba tam squatting nezakážou.

Bůh suď (čert ví, to je jedno), jestli konzervativní reakce nakonec vyprovokuje v EU něco jako občanskou válku. Když se ale tak koukám na míru ideologické indoktrinace lidí kolem sebe a to včetně těch, u nichž by člověk čekal jakýsi základ společensky kritického myšlení už z popisu práce, jako jsou studenti humanitních a sociálních oborů (mimochodem – jsem hluboce přesvědčen, že minimálně česká společnost zažívá nejideologičtější období od 50. let; zkuste si představit nějakou oblast života, kterou dnes člověku nepředepisuje televize a budete hledat těžko až marně; za normalizace tomu skoro nikdo nevěřil a dnes obrovská část společnosti vč. právě těch studentů bere seriály atd. vážně jako návody pro život), říkám si, jestli se najde víc než promile lidí, kteří do těch sraček normované šedi nepůjdou dobrovolně. Ale aspoň občas někde to vypadá, že se jim tam moc nechce. Co myslíte?

Prohlášení k zásahu proti demonstrantům z 12. září

Pokus o symbolické obsazení nevyužívaného domu sympatizanty squattingu minulý měsíc v rámci týdne neklidu byl nenásilný, nikoho neohrožoval a měl upozornit zejména na nespravedlivou situaci, kdy platná legislativa nadřazuje právo vlastnit neobývaný dům právu na bydlení, ačkoliv v mnoha evropských městech jsou předpisy a praxe příznivější. Policie zasáhla bezdůvodně brutálně a v rozporu se zákony, na jejichž dodržování má dohlížet. Na snahu o konstruktivní dialog se systémem bylo zareagováno násilím. Nezbývá, než se souhlasem citovat vyjádření z 2h.bloguje.cz:

Včera [12. 9.] se desítky mladých lidí poučili, že nenásilná cesta není cestou, kterou by šlo kráčet. Že nenásilná cesta vede akorát k tvrdé přesdržce. Kdyby policii v ústrety letěla sprška dlažebních kostek a zápalných lahví, řešila by policie jiné věci než to, komu lépe zlámat žebra. Určitě by se jí tak dobře nenaháněli a nešikanovali utíkající lidé. Nenásilní model pasivního odporu byl vyzkoušen, ale ukázal se jako nefunkční. Nezbude, než najet na model kodaňský a proti síle postavit sílu.

Kdo si ještě myslí, že kapitál nevládne lidu

Naivní levicoví aktivisté včetně autora těchto řádků se sice ne zrovna radovali, ale za menší zlo považovali, když se americkým prezidentem stal černošský intelektuál podporující veřejné zdravotnictví. Teď se ukazuje, o jak bezzubé naděje šlo. Navzdory názoru prezidenta a zejména dvou třetin veřejnosti se soukromé pojišťovny rozhodly, že něco takového nepřipustí, investovaly patřičné částky do ovlivňování medií a zákonodárců a podařilo se jim to, reforma zatím nebude (zdroj). Je to takový banální, ale reprezentativní příklad toho, jak kapitalismus a demokracie nejdou zrovna dohromady. Americká ústava obsahuje, už nevím jak je to přesně, nějakou tu klauzuli o vzetí moci do vlastních rukou, když je vláda zkorumpovaná a nevykonává vůli těch, jež zastupuje. Schválně, uvidíme, kdo se této příležitosti chopí. Za této situace bych rád znal argumentaci těch, kteří nyní stále tvrdí, že v nesymetrické společnosti, kde z jedné strany je institucionalizovaná ochrana soukromého vlastnictví, ale z druhé strany není institucionalizovaná solidarita, může moc pocházet z lidu. Anebo jejich přiznání, že jim o moc vzešlou z lidu nejde.

Elektronické fízlování pokračuje

Electronic Frontier Foundation je organizace bojující proti omezování svobod uživatelů komunikačních sítí. V posledních letech vedla desítky kampaní, díky nimž se např. nijak výrazně neprosadilo DRM (“digital rights management”, podle odpůrců “digital restricitions management”), tj. technologie, které by umožnily např. aby uživatel zaplatil za tři přehrání mp3 souboru (přečtení knihy v pdf apod.) a ten se potom zablokoval, nešel už znova přehrát a aby to nešlo nijak obejít (tj. bylo implementováno na úrovni operačního systému atd.). Měsíční zpravodaje této organizace ukazují, že velký bratr nikdy nespí. Viz např.

• Podle názoru federálního soudce v Seattlu není IP adresa osobní údaj, takže firmy mohou data o nich shromažďovat (soud v New Jersey má jiný názor a taky EU má jiný názor).
• Facebook a Twitter spolupracují se všemi státními režimy na pronásledování tak či onak nepohodlných jedinců a skupin. V Kalifornii Facebook zablokoval komunikaci skupiny lidí, vyměňujících si informace o tom, kde sehnat marihuanu pro lékařské účely a jejich osobní data předal úřadům (ne že by s tím úřady něco nadělaly, protože nabízet marihuanu pro lékařské účely je v Kalifornii legální; Facebook se asi takhle úřadům prostituuje, demonstruje svoji využitelnost tímto způsobem). V Íránu Twitter předává režimu data o jeho odpůrcích, svých uživatelích. Největší hnus je, že si tyto “sociální sítě” (vím, ani desatero uvozovek nezakryje, jak prasácky informatikové redukují obsahy společenskovědních pojmů; mimochodem, ony to právě vzhledem k přísné centralizaci vlastně “sociální sítě” nejsou) dělají reklamu mimo jiné právě na tom, jakým jsou nástrojem demokracie. V Íránu je úřady schválně neblokují, nechávají lidi je využívat, aby o nich tak tajné služby mohly získávat informace. Dopad těchto sítí na demokracii je přesně opačný, než je proklamováno. Představte si, že vám někdo nabídne technologii pro domlouvání akcí proti administrativě a pak tu technologii užívá k předávání informací administrativě o vás. Pokud si myslíte, že tyto sítě pomáhají demokracii, zamyslete se znova. Je mnohem lepší používat klasické, neutrální, decentralizované technologie, jako email, webová diskusní fóra (popř. IRC, jabber), kde je vysledování odesílatele náročnější a tajné služby to nemají jako na dlani. Pro skutečně důvěrné informace používejte anonymizační síť Tor, ta doopravdy pomáhá bojovníkům za demokracii v totalitních režimech. Módní “sociální sítě” jsou z revolučního hlediska vlkem v rouše beránčím.

Rozděl a panuj

Překvapuje mě, že nikoho zatím nenapadlo (pokud jsem dobře hledal), že za nynějším děním kolem vyklizení squatu Milada a následného medializovaného nalezení náhradního bydlení squatterům ministrem Kocábem by docela dobře mohla být snaha vnést rozpory dovnitř vrstev společnosti, které by v případě své jednotnosti mohly časem představovat opozici vůči volnotržní ideologii moci.

Vysokoškoláci u nás jsou názorově orientovaní převážně pravicově, ale žijí si zatím poměrně dost levicově, společnost jim zatím na jejich způsob života přispívá aspoň tím, že jim platí vzdělání. Kdyby toto skončilo a vysokoškolské vzdělání bylo prezentováno úplně jako služba, kterou si člověk musí platit jako kteroukoliv jinou službu (k čemuž to směřuje – těšme se, jak budeme obhajovat žádosti o granty na sociologický či antropologický výzkum před pupkatýma fotrama z čezu, škodovky a vodafonu), někteří studenti by mohli názorově obrátit a přidat se k těm, komu fašizující maloměšťáci říkají socky. Aby nic podobného studenty nenapadlo, je potřeba, aby si squattery hnusili. Odtud stokrát opakované lži o hromadách výkalů a použitých jehel na zahradě Milady atd. a ani bych se vůbec nedivil, kdyby největší bordel mezi squattery dělali nastrčení provokatéři, jako tomu bývá na demonstracích. (Mediální poselství pro střední třídu je jasné: “vy se celý život snažíte ze všech sil dělat všechno co nejvíc normálně a musíte za bydlení platit, zatímco nějací alternativci se o nic podobného nesnaží a bydlení mají zadarmo od ministra. To je tak nespravedlivé, že je ve vašem zájmu s nimi zatočit.” To ale není to hlavní, o co v této věci jde.)

Pokračováním snahy o vnášení rozporů do řad potenciálních odpůrců systému je nastěhování squatterů do bytového domu a rozšíření zprávy, že stávající nájemníci se tím cítí ohroženi a berou to jako součást snah majitele domu o jejich vyštvání pryč. Vždyť nájemníci, na něž je vyvíjen majitelem domu nátlak, aby se vystěhovali, jsou nejpřirozenějšími spojenci squatterů, jsou na stejné straně sporu, jestli je důležitější právo na střechu nad hlavou nebo právo disponovat prázdným barákem. A měl jsem dojem, že v méně nenormálních zemích, než je tato, se to i tak bere (že squatteři jsou spojenci nájemníků ohrožovaných majiteli ve věci práva na bydlení).

Třeba to žurnalistickým astroturferům (v žoldu těch a těch, však to znáte) nevyjde a squatteři se s ostatními nájemníky na Truhlářské skamarádí, když ti druzí poznají, kolik z jejich postoje ke squatterům bylo ovlivněno mediální masáží. Mimochodem, podprahové záběry v reklamě byly zakázány před padesáti lety. Kdy se “zakáže” (ve smyslu “bude obecně považováno za neetické”), v reklamě a zejména ve zprávách a v mezilidské komunikaci vůbec, používání dalších psychologických metod, kognitivního podmiňování atd., které člověku vnucují názor podprahově, bez jeho vědomí, aniž by se k němu mohl kriticky postavit?

Zmrdi

Vždycky jsem si myslel, že situace, kdy v třicátých letech minulého století ulicemi středoevropských měst pochodovaly průvody SA-manů, se nemůže opakovat. Tehdejší občany jsem považoval tak trochu za sraby. Utíkali se schovat do nejbližšího průjezdu, aby nemuseli před průvodem stát v pozoru. Málo koho napadlo se nepodřídit, na pochodující třeba plivnout, nechat se zmlátit, ale aspoň jim to tím trochu zkomplikovat. Též jsem si říkal, že přece museli existovat např. jedinci, nezvratně umírající na rakovinu, kteří neměli co ztratit: proč nikdo z nich nestřílel po pochodujících nacistech z okna samopalem? Zkrátka jsem měl představu, že dnes jsou lidé nasranější a zároveň schopnější tvarovat svoji nasranost rozumem. Na přelomu tisíciletí (po odeznění postpseudorevolučního boomu) nácků v brněnských ulících zásluhou militantní antifašistické akce ubylo. Nedovedl jsem si představit, že by jejich počet vzrostl tolik, že by na to antifa nestačila. Ekonomická krize je možná definitivní v tom smyslu, že ukončí část iluzí, pod jejichž vlivem jsme formovali svůj světonázor.

Devadesátá léta u nás i jinde ve vykořisťovatelské části světa byla takovým rájem ve skleníku. Že když po monarchii přišla demokracie, tak dřív či později musí po demokracii přijít anarchie a světový mír, jsem v patnácti, před deseti lety, bral více méně jako hotovou věc. Spojení hmotného blahobytu a politických svobod dosáhlo hypertrofovaného stavu maximální míry podloženého pocitu celkového bezpečí a pohody atd., který neexistoval nikdy předtím a z ekologických důvodů pravděpodobně nebude existovat ani nikdy potom. My jsme v tom chlévě s koryty po celé délce zdí vyrůstali a nic jiného neznáme (babička v letech 1968 i 1989 vždy začala dělat zásoby na válku, dnes se to snad ještě pořád zdá jako legrace, tak uvidíme), proto budeme v existenciální prdeli už když začnou selhávat komunikační sítě a ti šťastnější z nás vlastní rukou ukončí svůj život dřív, než se začne v ulicích střílet. (Autor těchto řádků nenašel odvahu prohnat si hlavu kulí ani v momentech, kdy to bylo vyloženě nabíledni, takže k sobě tuto naději nechová a otevírá se před ním růžová perspektiva, jak na smrtelné posteli v křečích nemoci z ozáření vypráví vnoučatům, co to byly ty počítače, sociální stát, mír atd.)

Na prvního máje na jednu hodinu odpoledne je na brněnské náměstí svobody svolaná a řádně nahlašená demonstrace a následný pochod neonacistů z národního odporu a dělnické strany. Došlo k tomu nečekaně. Není tomu dlouho, co představitelé těchto organizací tvrdili, že zde letos nic nebude. Antifašistická akce se nezdá být připravená. Všichni budou na dlouho avizovaných, spíš kulturních než převážně politických akcích v Praze. (Mimochodem, tam vystoupí i kanadská legenda Propagandhi, jejíž texty mne před lety ovlivnily v radikálním environmentalismu, vegetariánství ap., tak je docela paradoxní, že sem přiletěli letadlem – resp. předpokládám že nepřipluli na lodi – v němž za jeden let spálíte víc kyslíku, než v autě za celý život.) Marně jsem hledal, podle všeho není v Brně nahlášená žádná protiakce, centrum bude uzavřeno, neonacisté budou pochodovat s naprostým klidem, všichni jejich aktivní odpůrci, dá-li se jim tak říkat, budou v Praze. Jediná další akce je na moraváku mýtink KSČM v dopoledních hodinách. Nemám dojem, že bychom to mohli tak nechat. Co s tím uděláme?

Na straně neonacistů stojí policie, která jejich pochodům asistuje a zajišťuje klidný průběh a naopak brání protidemonstracím, opakovaně fyzicky útočí na antifašisty a perzkuuje je. Na straně neonacistů stojí úředníci magistrátu, kteří vyzývají občany, aby zůstali doma a nikam nechodili, popř. se chovali jako by se nic nedělo (nabízí se asociace se záběry z prvního dne protektorátu, kde si maloburžousti válí šunky na plovárně úplně stejně jako o den dřív), některé magistráty dokonce varují před postihem ty, kteří by chtěli narušovat průběh řádně nahlášených neonacistických demonstrací. Na straně neonacistů stojí i mainstreamová media, která používáním neutrálního výrazu “extremista” hází antifašisty do jednoho pytle s neonacisty, prezentují je jako stejně nebezpečné pro zachování normálního fungování společnosti a zcela ignorují zásluhy prvních v boji proti druhým. Na straně neonacistů stojí i pravicoví politilogové, kteří pro novináře a policajty škatulku “extremismu” vymysleli, vyargumentovali a opatřili puncem odbornosti. I kdyby hardcore nácků bylo jen tisíc a z nich jen dvě stě ochotných bojovat se zbraní v ruce, pořád je to situace, proti níž by se stát nebo systém v jakémkoliv slova smyslu, je-li jeho cílem udržení soudržnosti společnosti, měl rozhodně postavit, ne ji formálně odmítat a prakticky podporovat (a tím utvářet dojem své bezvýznamnosti). Policie, úředníci magistrátu, mainstreamoví novináři a pravicoví politologové, ti všichni jsou kolaboranty a po případné občanské (nebo nejen občanské) válce, kterou tu nácci vyvolají a eventuálně prohrají, by k výše jmenovaným takto mělo být přistupováno.

Mám dojem, že v době nástupu nacismu v třicátých letech minulého století byli ti nejspořádanější, nejserióznější, nejměšťáčtější pupkatí bůčkožrouti také největšími kolaboranty a rovněž mám dojem, že v tomto ohledu se dnes situace opakuje. Kdyby to bylo jediným výrazným problémem společnosti, navrhoval bych něco jako denacifikaci státní správy a vůbec všech vlivných institucí: schválit zákon, že republika je antifašistický stát atd., na jehož základě pak všichni policisté, úředníci, novináři i politologové, jimž by byla prokázána (byť verbální) spolupráce s neonacisty, by byli doživotně zbaveni veřejných funkcí a vůbec možnosti vlivu na společnost (vč. např. práce učitele, spisovatele apod.) a možností se o ně ucházet. Bohužel, sešlo se nám to všechno tak pěkně, že instituce modernity dnes mají dost starostí samy se sebou a něco podobně efektivního od nich (možná už nikdy) nemůžeme očekávat. Nezdá se, že by za daných podmínek zbývalo něco jiného, než proti neonacistům (a vyžádá-li to situace, též proti kolaborantům) bojovat individuálními útoky. (Nabušit se, vstoupit do antify atd.) Je to hnus. Ani nevím, jestli je tohle spíš optimistický nebo spíš pesimistický závěr.

Renesance elit – vše souvisí se vším

Po přečtení dnešního a včerejšího vydání Britských listů mne přepadla deprese z výsledného dojmu z článků, který by se dal shrnout konstatováním, že svět jde do hajzlu. Změny klimatu budou postupem času znamenat horší a horší podmínky k životu pro větší a větší část populace. Úzká menšina mocných, kteří mají vliv na řízení světa, si to uvědomuje a snaží se nasměrovat vývoj tak, aby si udržela svoji životní úroveň na úkor neprivilegované většiny, která bude zhoršením podmínek k životu trpět o to víc. Projevuje se to na mnoha úrovních událostmi, jejichž souvislost se mainstreamová media nikdy ani neodváží naznačit a ti, co se o této souvislosti zmíní, budou označeni za paranoidně uvažující konspirační teoretiky.

Projevuje se to snahou americké administrativy o udržení si mocenské pozice ve světě, o maximální kontrolu rychle se ztenčujících zásob přírodních zdrojů. Součástí této snahy byly invaze do Afghánistánu a Iráku i americkou administrativou zosnované (prostřednictvím teroristů vycvičených CIA) útoky na WTC, které k těmto a dalším invazím měly poskytnout záminku. Součástí této snahy o kontrolu přírodních zdrojů a udržení mocenské pozice je i stavba americké radarové základny v ČR, pro jejíž uskutečnění musela (na objednávku americké administrativy) vyhrát volby roku 2006 ODS, pročež se musela před volbami objevit Kubiceho zpráva, musela se zintenzivnit antikomunistická propaganda v mediích, stavějící rovnítko mezi levicové a totalitní názory a diskreditující protiradarové občanské aktivity, museli se po volbách objevit přeběhlíci v řadách poslanců sociální demokracie, aby bylo možno hladce prosadit všechny pravicové reformy, demontáž sociálního státu dvacátého století, upevňující pozici elit, které se tak mocensky připravují na kritičtější budoucnost, v níž se projeví dopady globálního oteplování (americký radar je jednou z věcí, prosazených i díky přeběhlíkům ze sociální demokracie, které budou mít celosvětový dopad, proto na pravicovém vývoji české politické scény má americká administrativa zájem).

Ostatně proto také musel prezidentskou volbu znova vyhrát Klaus (za cenu uplácení poslanců a zdravotních kolapsů několika z nich), jehož odpor k teorii člověkem způsobených klimatických změn (kvůli nimž se celý tento proces spustil) pomáhá vytvářet iluzi, že světové elity neberou klimatické změny vážně a tím přípravy elit na důsledky změn maskuje. Nebál bych se tvrdit, že s tím souvisí i bujení ultrapravice v ČR. Ačkoliv její příznivci jsou možná méně početní, než v polovině devadesátých let, jejich společenská legitimita dosahuje vyšší úrovně. Někteří organizátoři ultrapravicových demonstrací jsou členy ODS (a konec konců ultrapravicová idea nadřazenosti elit má velmi blízko k představě americké administrativy, že jen elity si zaslouží být chráněny před dopady klimatických změn). Velká část české veřejnosti poslouchá Daniela Landu (a z jeho textů si podvědomě zvyká na atmosféru dělení lidí na privilegované a podřadné), který samozřejmě už není nácek (mainstreamová media ho bagatelizují jako takového nepříliš nebezpečného blbce), i když počátkem devadesátých let hlavně on pomáhal etablovat české ultrapravicové hnutí, které má na svědomí už přes dvě desítky rasově motivovaných vražd. Čím víc tímto bude veřejnost ovlivněna (čím snáze přijme, že jednou z hlavních ikon šoubyznysu je zakladatel českého neonacismu, ideologie legitimující genocidu), tím samozřejměji bude akceptovat omezení svých práv ve prospěch vládnoucích elit, až se začnou drastičtěji projevovat dopady klimatických změn. Naše parlamentní levice je spíš k smíchu: když minulý víkend neonacisté pochodovali Plzní, mladí sociální demokraté vyzvali občany, aby si ničeho nevšímali a ignorovali je a komunisté se dokonce vyslovili proti antifašistické akci, podle jejich názoru násilnické organizaci.

Jestliže dvacáté století umožnilo mj. díky materiálnímu rozvoji v civilizované části světa prohlubování demokracie, občanských práv a sociální spravedlnosti, kteréžto výdobytky jsme si zvykli považovat za samozřejmé, pak jedenadvacáté století bude naopak znamenat omezování a postupné rušení těchto výdobytků, renesanci výjimečného mocenského postavení menšiny elit a zhoršování kvality života a omezování svobod zbytku obyvatelstva kvůli zhoršení životního prostředí a nedemokratickým a asociálním reakcím elit na toto zhoršení. Je mi dost blbě z představy světa, v němž budu trávit stáří a v němž bude žít generace mých dětí (pokud vůbec budu považovat za přijatelné nějaké děti do tohoto světa přivést). Netuším, co s tím. Články jako tento samy nic nevyřeší.

Žádost o milost pro členy skupiny ZTOHOVEN

Dovoluji si upozornit na tuto petici: Žádost o milost pro členy skupiny ZTOHOVEN. Dodávám, že dle mého názoru je ČT manipulativní, propagandistické medium a jakákoliv tvrzení o její objektivitě jsou jen součástí této propagandy. Bylo by tragické, kdyby soudy přistoupily na tuto hru a dopustily, aby mohla být umělecká demonstrace toho, že ne vše, co v televizi vidíme, musí být pravda, považována za trestný čin. Nevíme o tom, že by simulovanému výbuchu ve vysílání byť jediný divák uvěřil. Pochybuji, že trestný čin šíření poplašené zprávy má vůbec nějaký potenciál pozitivního využití. Domnívám se, že by měl být zrušen, podobně jako trestný čin pomluvy.

Ženy v dolech

Česká republika nedávno vypověděla mezinárodní dohodu o zákazu ženské práce v dolech. Šlo o návrh vládní koalice, zdůvodněný (pro někoho paradoxně) nutností rovných příležitostí a odstranění diskriminace. Návrh podpořili i opoziční sociální demokraté (navzdory tomu, že levice kdysi tuto mezinárodní dohodu vymohla) a Štěpán Kotrba na Britských listech označil toto počínání za nesocialistické. Zdůvodnil to tím, že zatímco v ČR už sociální situace zřejmě nebývá tak neúnosná, aby nutila ženy, např. svobodné matky, k pro ně fyzicky neúnosné práci v dolech, může toto české rozhodnutí vytvořit precedens pro státy jako je Ukrajina nebo i Čína, kde sociální a ekonomická úroveň je taková, že ženy mohou být v situaci, kdy práce v dole (jichž je na Ukrajině i v Číně hafo a jsou mnohem méně bezpečné, než u nás) bude pro ně jediným možným zdrojem příjmu. Ostatně i u nás by mohlo v extrémním případě dojít k tomu, že by taková práce byla ženě nabídnuta pracovním úřadem jako jediná alternativa (a tyto případy by se musely řešit individuálními lékařskými potvrzeními o nezpůsobilosti k takové práci). Na Britských listech k tomu bylo poznamenáno, že v Německu došlo k případu, kdy pracovní úřad ženě nabídl jako jedinou alternativu práci v erotickém salonu, ať už si pod tím představíme cokoliv. Dotyčná žena tuto práci odmítla a “ze dne na den” se ocitla “na ulici”. Nemám slov, nedokážu to okomentovat, jen se mi zatínají pěsti a doufám, že to není pravda. Co si o tom všem myslíte? Jen pro zajímavost dodávám, že práce v dole by fyzicky nebyl schopen ani žádný z mužů, které osobně znám.

Změny klimatu a omezování svobod

Ačkoliv je zrovna venku kosa, nebylo by dobré zapomínat, že letošní léto bylo nejteplejší za dobu, co se to měří. Mnozí pravicoví politici a komentátoři, např. český prezident Klaus, hovoří o tom, že celá teorie o klimatických změnách, způsobovaných lidskými zásahy do přírody, je jen uměle vytvořenou maškarádou levice pro její oblíbené omezování našich svobod. Environmentalisté se z tohoto důvodu stali terčem nejednoho velkohubého srovnání s nacisty a bolševiky. Zastánci pravice, jejichž názory na uspořádání světa v porovnání s těmi environmentalistickými mají mimochodem v mnoha ohledech k těm nacistickým a bolševickým podstatně blíž (viz centralizace versus decentralizace moci), prosazují názor, že příští totalitní režimy spatří světlo světa ve jménu ekologické ideologie, a že příští miliony obětí nebudou obětmi důsledků klimatických změn, nýbrž obětmi pod záminkou těchto změn ustavených diktatur ochránců přírody. Tvrdí, že globální oteplování je jen chiméra, jejímž šiřitelům jde o omezování svobod člověka. Už se ale neobtěžují vysvětlit, které svobody mají na mysli. Vytváří tím dojem, že opatření proti globálnímu oteplování povedou k omezování všech svobod.

Skutečnost, jakkoliv se jedná o velmi subjektivní pojem, je spíš taková, že řešení globálního oteplování povede maximálně ke snižování životní úrovně, tedy k omezování ekonomických svobod a to zdaleka ne v takové míře, v jaké by k tomuto snižování vedlo neřešení klimatických problémů. Ani většina obyvatel hospodářsky vyspělých států dnes nežije v takovém blahobytu, aby se na jejich způsobu života opatření proti změnám klimatu projevila nějak drasticky. Co se týče obyvatel chudých států, tedy převážné většiny světové populace (protože takovou Čínu nebo Indii zatím nelze, vzhledem k životní úrovni drtivé většiny jejich obyvatel, považovat za bohaté státy, navzdory jejich HDP), jejich životní úroveň v dlouhodobém důsledku řešení problému klimatických změn spíše vzroste, než klesne, ať už přímo působením zlepšení životního prostředí, anebo po změnách světového politicko-ekonomického systému, které si řešení globálního oteplování vyžádá. Jedinou skupinou, na jejíž životní úroveň mohou případná opatření mít výrazně znatelný vliv, jsou ti nejbohatší, kteří jsou ekonomickou elitou i v bohatých společnostech, jejichž životní úroveň je dnes nepředstavitelně vysoká i pro většinu obyvatel bohatých států. A i toto snížení jejich životní úrovně bude rozhodně menší, než k jakému by došlo, kdyby se klimatické změny neřešily.

Všechny svobody, k jejichž eventuálnímu omezení by v důsledku opatření proti globálnímu oteplování mohlo dojít, jsou (aniž by to odpůrci těchto opatření přiznávali) svobodami ekonomickými, nikoliv politickými. Jistěže tyto dvě skupiny svobod nejsou na sobě zcela nezávislými. Souvislost zde je, protože člověk, který nemá co jíst, kde bydlet atd., zřejmě nebude mít prostor ani možnost starat se o realizaci svých politických svobod. Nicméně nikdo z environmentalistů neříká, že nebude co jíst a kde bydlet v důsledku oněch opatření. Naopak, k takové situaci by časem mohlo dojít, kdyby se na zavádění oněch opatření kašlalo. A nikde není řečeno, že ona opatření povedou např. k omezení svobody pohybu, projevu, tisku, shromažďování, vyznání apod. Naopak, k omezování politických svobod by mohly vést případné mezinárodní konflikty o přírodní zdroje, ke kterým by došlo (a podle názorů mnohých již dochází, viz polemika o skutečné motivaci války v Iráku), kdyby se ta opatření nezavedla. Je jen strašákem z pera pravicových komentátorů, že řešení změn klimatu povede k omezování politických svobod, pokud tedy pod vlivem mediální masáže za politickou svobodu nepovažujeme vožení své prdele ve vlastním autě.

Je škoda, že část české levice na pravicovou rétoriku přistupuje a uznává, že bude muset dojít k omezení některých svobod ve jménu zachování kvality života, aniž by zdůrazňovala, že nepůjde o svobody politické. Pro pravicové manipulátory, kteří staví rovnítko mezi levici a totalitu, je to voda na jejich mlýn. Naštěstí však tito agitátoři nemají k dispozici nic víc, než útržkovitá prohlášení některých českých konzervativně levicových politiků. Proč by měla levice být v principu méně svobodná, než pravice, zatím nikdo z nich vysvětlit nedokázal. Nahrává jim jen to, že valná část jejich publika je už zpracovaná a toto bere jako neoddiskutovatelnou samozřejmost. Domnívám se, že jediným možným řešením je vytvářet protiváhu pravicovým komentářům a plnohodnotně informovat veřejnost o pohledu druhé strany. České environmentalistické levici se to zatím moc nedaří, mj. proto, že narozdíl od západní Evropy se u nás nemalá část environmentalistů nehlásí k levici a nemalá část levice se nehlásí k environmentalismu. Snad těchto pár řádků aspoň malinko přispěje k rozvíření diskuse.