Sekačky podruhé

Rok se s rokem ještě ani nesešel a máme tu další důkaz, že pokrok se nedá zastavit a to zejména pokud se nejedná o pokrok pro dobro lidstva, nýbrž o samoúčelný pokrok pro pokrok. (Mimochodem, máte-li zrovna kocovinu, zkuste si říct artikulovaně a nahlas “pokrok pro pokrok” několikrát po sobě, schválně jestli dostanete křeč do trojklaného nervu.)

Spalovacími motory poháněné stroje na postupnou likvidaci zbytků zeleně i nervů obyvatel přilehlých lokalit (ať žije kumulace genitivů plurálu) mají letos zase o něco větší objem nádrže, tlustší pneumatiky a lepší odpružení (asi se spasitelé kultivovanosti sídlišť zalekli mnou navrhovaných v porostu nastražených řetězů a rozhodli se připravit se i na ně) a v neposlední řadě i ještě zakomplexovanější strojvůdce, pro něž je tato odpovědná práce ještě důležitějším prostředkem sebepotvrzení. Na jiných místech jsem už viděl další neuvěřitelnou vychytávku: strojem, konkrétně vysavačem, lze nahradit i koště a lopatu pro účely úklidu osekané zeleně, takže hluk a smrad přichází ve dvou zcela nezávislých fázích. Těším se.

Rozhodl jsem se tedy počínaje letošním jarem a létem provádět obrazovou (statickou i pohyblivou) dokumentaci těchto ořů i rytířů významně vysedávajících v jejich sedlech, když se budou pohybovat na dohled a na doslech od okna mého bytu a postupně ji zveřejňovat v tomto blogu. Zřejmě to na celé věci nic nezmění, ale aspoň, krom toho že vás to pobaví a já z toho budu mít pocit zadostiučinění, bude přehledně vidět, o jak extrémně absurdní aktivitu se jedná. Jistě, v očích většiny z nás je to celé jen otázkou smluvního vztahu mezi majitelem strniště a antivegetační službou. A nějaké ty limity na hluk beztak vymysleli zlí byrokrati v Bruselu, co nám akorát chtějí zvyšovat daně a prodávat rohlíky předzabalené v sáčku.